Planetky

od Lundiakové jsem ještě nic nečetl, tak jsem zkusil její novou sbírku s 11 povídkami a závěrečnou poémou z let 2010-2023, moc mě neoslovily, ale autorčina imaginace je vskutku originální, ve starších textech převládají náladové útržkovité básnické obrazy s minimem děje buď erotického ražení (Kůže je ještě bílá), nebo dokumentující svérázné bytosti městské periferie (Čudočka, Džodžo, Holota), v novějších - většinou dosud nepublikovaných - sílí dějovost, objevuje se dialog, snaha vystavět příběh s aktuálním společenským námětem (Lasička - psychická nemoc, Rudé dveře - dětský domov, Blahonauti - nevěra, U Slepejch - uprchlíci z Ukrajiny)

Náhodný výběr v knihovně. Knihu jsem asi 3x odložila. Bezbřehá nuda, snový svět autorky mě zcela minul a vlastně se mi vůbec nelíbil. Pro mě škoda času a doufám, že zapomenu co nejdříve. Povídka, která se mi líbila byla Lasička.