Petr Koukal Jsem

Martin Moravec čtivým stylem přibližuje prostředí "malého" sportu, pocity sportovce, který vážně onemocní. Petra Koukala jsem vnímal jako úspěšného badmintonistu. Později jsem sledoval, jak bojuje s nemocí. Pohled do soukromí prostřednictvím knihy Jsem není nijak bulvární. "Heslo ke svému sázkařskému účtu jsem dávno zapomněl. Jestli ho najdu, možná si vsadím na další prezidentskou volbu. Nebo na to, že Gábina vyhraje zimní olympiádu." (s. 246)

Zpověď vrcholového sportovce, mladého kluka se spoustou snů, kterému osud nečekaně zamíchá karty osudu. Napsáno velmi čtivě, poutavě a přitom zcela lidsky, upřímně, Petr se nestaví do pozice superhrdiny, či ideálu. Ba naopak, otevřeně se přiznává i ke svým slabým stránkám, což jeho příběh o to více posiluje. Každý kdo se s rakovinou – jakkoli, i zprostředkovaně – setkal, bude chápat, čím vším si musel projít, nejen po fyzické stránce, ale i po psychické. Kolikrát asi přehodnocoval svůj život (minulý i budoucí) a své sny. Proto mi přijde neuvěřitelné, že i v takové situaci byl nucen potýkat se s výtkami o zviditelnění. Ač mi jeho přístup k trénování záhy po nemoci přišel někdy trochu přehnaný a uspěchaný, na druhou stranu jsem v tom všem vnímala jeho neúmornou touhu žít, jít dále za svými sny, prostě pokračovat…. A to bylo hrozně sympatické a pozitivní. Velmi poutavě Petr popisuje i své zápasy, emoce, napětí, které je doprovázely (jako bývalá hráčka badmintonu jsem to vše prožívala s ním :) ) na kurtu i po hře. A jako bonus, který potěší každé dámské srdce, jeho příběh s Gábinou :) Doporučuji k přečtení (i pokud se o sport nezajímáte) a Koukalovým držím palce.