Enter, mami!

Mezi fejetony byly opravdu výborné a vtipné kousky (většina se týkala autorovy maminky, maminka promine :-)), ale bohužel jich bylo i dost průměrných (bez smíchu) a pár úplně o ničem (bože, proč to vlastně čtu)... Jinak dámy, až potkáte proutníka z 19.1.2012, který by se vás pokusil balit větou "Víte, slečno, byl jsem v minulém životě pes, mohl bych si vás očuchat?", odpovězte mu prosím něco ve stylu "A já jsem v tomhle životě kočka a jak známo, kočky se se psy moc nekamarádí, natož aby se od psů nechávaly očuchávat." Třeba to ty jeho pudy vyléčí :-)

Taky jsem se bavila, nejen nad knihou, ale i nad vzpomínkami nejen z minulosti, ale i nedaleké současnosti, neboť i já patřím mezi matky, kteří píšou zoufalé smsky ve stylu SOS děti, nejde mi počítač. Pak se některé dítě ustrne ( no, pravda, to málokdy) a přijede domů ten začarovaný přístroj "nahodit" - většinou záležitost na minuty a s větou, kvůli takové kravině jsem jel 150 kilometrů,jo? a s výrazem v tváři- bože matko, ty ses narodila snad za dob zasypání Pompejí a s taškou odpustku v podobě řízků, tvarohového koláče a zavařených loňských okurek zas odcestují ke svému domovu. Víte ale co mě velice nadzvedává ze židle ? Když si k nim sednu a chci si ten postup oživení PC krok po kroku napsat, abych si to jednak zapamatovala a nemusela je příště otravovat s takovou banalitou a jednak abych zas k té technice byla krůček blíž. Představuji si to vždycky nějak tak, že si napíšu postup ve stylu... teď zmáčknu enter, teď zmáčknu čudlík vpravo nahoře a objeví se mi na obrazovce to a to, pak zmáčknu.... tak tak nějak bláhově sním o tom,že bych s PC mohla začít sbližování. Ale moji kluci s větou - to si nepiš, to si budeš pamatovat a udělají na klávesnici jakýsi pohyb , který si pamatuji z dětských kouzelnických představení- něco ve stylu čárymáryfuk a odejdou středem, Zatímco já už když za sebou zavírají dveře nevím, co tam tak tajuplného dělali, že se jim ten monitor rozsvítil a další týdny pouštím počítače s výrazem- tak co hochu, kdo z koho... Jediné, co mi snad trochu při zvyšování sebevědomí při mém nerovnoměrném boji s compjuterem pomáhá, je to že ti dva chytří hoši, kteří tuhle zapeklitost umí opravit jsou mé krve a ty geny, které jim pomáhají chápat zákonitosti techniky jsou částečně i moje, tak zas takový negramota snad nebudu.