Ačkoli Daniel Abraham naplnil má očekávání ohledně finálního střetu, stejně nemohu říct, že bych byl spokojen na sto procent. Ale akceptuji jeho volbu a svým způsobem se mi i líbí. Jde maličko hlavou proti zdi a jako na truc se vyhýbá zaběhnutým klišé, což je na jednu stranu škoda, protože čtenář je připraven o dlouho očekávanou megabitvu, na stranu druhou zas dostává něco, co má znatelný přesah. Autor totiž nevyužívá fantastiku pouze jako prostředek k převyprávění epického patosu, ale dívá se na podstatu zla mnohem komplexněji. Válka v jeho podání není pouhým střetem dobrých proti zlým, nýbrž propracovaným konfliktem dvou stran, kdy vítězstvím zdaleka všechno nekončí. Dějiny nacistického Německa by mohly vyprávět. Žánrově má tak Pavoučí válka mnohem blíže k historickému románu, než ke klasické fantasy, protože se spíš než na kouzla či bájné tvory soustředí na obyčejné lidi. Nic to přitom nemění na faktu, že jsem v románu dostal draka podle mého gusta - nadřazeného a nevyzpytatelného.

Tenhle projekt je tak dokonale zpracován,že se nedá asi s ničím srovnat,co jsem zatím přečetl v žánru fantasy, a ano,myslím tím i zatím nedopsané Písně ledu a ohně.Někdy opravdu žák předčí učitele.Je tam sice trochu otevřený konec ve směru Marcus -Inys,ale doufám,že k pokračování nedojde.Nebylo by to už ono,už bych tomu tak nevěřil,jako doposud. "„Na těchto prknech se nyní zaskví láska, válka, zrada i pomsta a varuji vás, že ne všichni dobří také dobře skončí. Ne všichni zlí budou potrestáni. Přistupte blíže, přátelé, a vězte, že v naší hře se stejně jako ve světě může stát cokoliv…“