„Čubka nafoukaná pojebaná mrcha.“ „Kozy, kozy, kozy.“ „Prdel, prdel. . .“ „Vrazit jí ho tam. . . .jednou.“ „Za tu krev to nestálo.“ Zaujala mě hned šerifova úvodní řeč. Nebo spíš bych to označil za zpověď? Rozhodně to za zamyšlení stálo. Je v tom, krom sraček, cítit ještě trochu lásky, smutku, krve a sebezpytování. Možná si šerif uvědomil sám sebe. Což tak trochu dokazuje při dalším ději. Další drsný příběh z jihu, který přináší nějaká ta překvapení, jednu (sebe) vraždu, trochu fotbalu a nějaké ty zpovědi. Vlastně děj se skoro nikam neposouvá, ale to co tu je za to rozhodně stojí. Malá ochutnávka: Čím jsem blíž ke čtyřicítce, tím silnější mám dojem, že většinu života tvoří sled bezvýznamných okamžiků. . . .jíme, spíme, šukáme, makáme, koukáme na telku, mluvíme a mluvíme a mluvíme. Některá ta chvíle může působit významně, ale nakonec je v tom víc chrupavky než masa. Kraviny, co děláme, protože jsme jednou naživu a čas se nějak ubít musí. Skutečně důležité okamžiky přijdou jednou za uherský rok. . . . . .takže by tyhle chvíle jeden neměl posrat... Scénář je v tomto příběhu opět svérázný. Od začátku je tu plno pravdy, sprostých slov, sexu a fotbalu. A všechno to vždycky spěje ke špatnému konci. Tohle není spoiler, tohle je kurva pravda! Asi nejlepším vyvrcholením „pravdy“ je ta podle Esawa. Jeho drsnou zpověď si můžete prohlédnout a přečíst v druhé kapitole, (respektive v desáté kapitole celého příběhu) tohoto svazku. Kurva drát, to je fakt góóól. A hlavně, vedlejší postava bibložrouta mě fakt dostala do kolen. Zda měl pravdu nebo neměl, to nechám na vás. Ale jistota je, že mu jeho Pán řekl, aby se odstěhoval. Citát: Do prdele! Fotbal nejsou žádný pojebaný piškvorky! Jde v něm o to, kdo víc chce vyhrát! Co se týče kresby . . . inu, není to zrovna vrchol sezony. Ale k tomu krvavému a temnému jihu se to prostě hodí. Obrazy neposkytují zrovna moc detailů, jde tu spíš, a hlavně, o postavy samotné. Tak že minimum detailů, maximum tmavších barev. Červená je jenom krev, černá jsou jen postavy, to hnědé kolem je . . . ale to už je jen na vaší představivosti. Pro ty, co mají barvičky rádi je tu kapitola 4 (tedy 12), tam si jich užijete :-) A kupodivu se mi tento svazek líbil nejvíc ze všech zatím vyšlých třech knih. Citát: Kurva drát. No konečně. Je to tu. Nejvyšší čas rozpoutat peklo. Ale tohle není konec, to je začátek. „Správnej hráč je voják. A když máš dost vojáků, tak se výsledku říká vojsko.“ Já tomu říkám ohromná snaha. Bavil jsem se, bavilo mě to a ta krev, která kokem teče, to je řeka, řeka jihu, řeka sráčů, kteří chtějí jen jedno a tím je přežít. Rozhodně se tu přežívá velmi těžko. Z tohoto příběhu jsem vybral docela dost citátů. A věřte, kurva, že to jsou sakra dobré myšlenky. Přečíst si je můžete v sekci „oblíbení - citáty“ na mém profilu. Citát: Vidím positivně, že seš vypatlanej debil. Ještě mě hodně zamrazilo na konci tohoto svazku. Nemyslím tím absolutně nádhernou Galerii obálek a skicář, ale na mysli mám dovětek Jasona Latoura s názvem „Pod rebelskou vlajkou . . .“ Víte vůbec, vy co tuto knihu čtete, co pro USA znamená být „JIŽAN“? Jako mladý jsem jezdil na čundry v černé košili a s jižanskou vlajkou vyšitou na levém rameni. To pro mě tenkrát byla „rebélie“. Co však bylo na tomto proslovu mistra Jasona Latoura velmi mrazivé jsou dvě věty, který zazní skoro na konci proslovu: „Rasismus je o emocích a ne o barvě kůže“. „Všichni běloši začali pochybovat o svém místě“. Zbytek nechám na vás. Citát: Neslyšels nikdy o síle positivního myšlení, kurva!?

V celkovém ději se moc v této knize neposuneme, je to takové přešlapování na místě a možná, že by příběh dokázal dobře fungovat i bez nich, ale přesto jsem si jednotlivé sešity, v nichž v každém je hlavní postavou někdo jiný. dostatečně užíval. Máme tu opět plno násilí, krve, bezohlednosti, promarněných a zmařených životů v jižanském špinavém jihu, kde není prostor na sentiment. Vše pro vítězství a zadupání oponentů, nejlépe pod drn. Jednotlivé příběhy jsou jak šrouby, které se utahují kolem trenéra Bosse a přesto mám pocit, že Boss ještě neřekl poslední slovo.