Pán hor

Klíčí ve mně podezření, že Kristýna Sněgoňová bude mít o něco lepší pisatelský um než Franta Kotleta. Páč na konci jsem snad poprvé u těhle knih (včetně ostatních knih Kotlety) uronil slzu...

Měl jsem fakticky velký problém tento škvár dočíst do konce. Celá tato série se za přispění autorky začíná zvrhávat v dechberoucí slátaninu. Už ty hlášky, snažící se za každou cenu dodat humor do beznadějného příběhu mne lezly brzy krkem. Po Šprtech jsem si slíbil, že už nikdy si další pokračování nekoupím... Víc k tomu nemám co říci, škoda času a peněz.

Holt ne pokaždé to může být taková jízda. A tomuto dílu bohužel neprospěl ani ten krátký časový odstup od předchozího, protože se člověk nemůže ubránit srovnání. Nicméně od dalších dílů série mě to určitě neodradilo.

Asi to nebyl ten úplně nejlepší nápad, vydat dva díly Legie téměř současně. Snad, že se děj obou také současně odehrává? Jenže styl této knihy je značně odlišný od předchozích, a i když v první polovině obsahuje řadu zábavných situací, zvláště v druhé části je pochmurnější, vážnější a jakoby postrádal tu předchozí lehkost. A že to autorka umí, to už dokázala v dílech minulých. Že by to byl úmysl kvůli smutnému závěru knihy? Každopádně jsem i v tomto případě knihu přelouskala během jednoho dne, ale přece jenom jsem z ní neměla tak dobrý pocit, jako z těch předchozích.

Je to trochu něco jiného, ale pořád dobré - hlášek je tam přehršle a komických situací rovněž. Díky závěru se navíc kniha oprostila od toho, ze je to pouhý spin-off.

V dalším, již šestém díle Legie, doprovázíme Vodičku, technika a pilota, a Gerasima, kuchaře a medika, na výpravě za účelem nalezení a zachránění Amandy. Jejich cesta je poměrně strastiplná, nezůstane u jedné planety a potkáme další mimozemské druhy. Vyprávění je plné nápadů a vtipných hlášek. Už samotný název planety gugel je nevyslovitelný, ale naši hrdinové si s tím poradí, prostě jí začnou říkat Chrocht. Pán hor je symbolem odporu zotročených mirsů proti enlilům a kulšešům. Kreslený deník profesorky Danky celou knihu uzavírá, dýchá z něj vědecký přístup, obzvlášť ta měřítka jsou fajn. Mise je úspěšná, ačkoliv jak se to vezme..., ale letíme dál.

„Nikdy nevíš, kdy budeme potřebovat někoho, kdo si umí vykloubit ruce.“ „Jsme lidé z planety Země, vy kurvy.“ Ačkoli mě odrazovaly některé komentáře, a nakonec i název díla samotný, jsem se i navzdory tomu rozhodl, se do čtení pustit. Proč mít doma zbytečně nepřečtený díl série, která se vyvíjí velmi uspokojivě. A dobře jsem udělal. Pán hor není sice na pět hvězd, ale jako zábava je to dobré. Dobrodružný příběh z pera Kristýny Sněgoňové má rytmus, napětí a sem tam nějaký ten humor. Musím také uznat, že s dvojicí Vodička – Giuseppe se mnohem hůře pracuje. Nejsou tak akční, jako první dvojice. Malá ochutnávka: „Věřím, že tomu věříš, ale myslím, že nám právě něco upadlo.“ Větve xenthanového stromu před nimi vybuchly po zásahu laserem. „Do prdele práce!“ zaklel Vodička, rozepnul si pás a vstal z křesla. Na roztřesené podlaze se mu rovnováha udržovala špatně, dvakrát málem spadl, z toho jednou na Rakka. „Hned se vrátím“. „Pálí po nás,“ připomněl Giuseppe. „Žádné hned už nebude!“ Mistr Kotleta si vybral Lorda Mrdáka a Kapitána Bouchače a tak od něj očekávám víc, než od technika a italského pěvce, nebo kuchaře, jak chcete. Po lehce zdlouhavém rozjezdu to nakonec dostane koule, Amanda jednu, a čtenář může být spokojen. A když nakonec zjistíte, kdo že je to ten „pán hor“, dojde vám (mě), že ten název k tomu prostě patří. Tak že spokojenost je na místě (má) a teď zase kdoví jak dlouho budeme čekat na další knihu v sérii Legie. Citát: I když pocházel z Ostravska, k šachtám kladný vztah neměl.

Opět díl, ve kterém chybí zbytek posádky... Tak patetické, že už od začátku jsem tušila, jak to dopadne... Ale stejně se těším na další díl

Po Šprtech a Frajerech chytila Kristýna Sněgoňová druhý dech. Byť nafasovala horší část posádky, než si vylosoval současný guru tuzemské brakové scény, vykřesala z kombinace mechanika a teplého kuchaře maximum. U žížal jsem měl chvílemi nepříjemně v žaludku, Amanda se do toho tentokrát moc pěkně "zakousla". Těším se na příště, zejména na Lorda Mrdáka s paní profesorkou.

Poslouchal jsme jako audioknihu. Nechápu to nízké hodnocení, když vlastně nijak nevybočuj ze zajetých kolejí. Možná není tak vyšperkovaná, ale na materiál který Kristýně zůstal je to špičkové. Přece jen Giuseppe a Vodička jsou celou dobu trochu upozadění a tady najednou hrají hlavní part. Až na pár homo vtipů nestaví Giuseppem ani moc humorných situací s Vodičku si dělají srandu jen z jeho věku a místa původu. Tady se oba blýsknou, nejprve jako komediální charaktery, následně skoro jako Terminátoři, přesto je humorní situace neopouštějí. Název sice vyznívá jako ze série Knih táborového ohně, ale po přistání na Chrochtu najednou dává smysl a tak nějak jsem rychle odhalil i jeho důvod :) Jen mně opravdu mrzí závěr a ty mezery mezi vydáváním dílů.

Tohle mi fakt nedělejte, Kristýno a Františku, pěkně serete můj účet :-) Na Pána hor jsem se vrhla hned po dočtení Agy a nesmírně jsem se těšila na teplého kuchaře, který se velmi sympaticky vybarvuje a na do tédoby dost upozaděného technika Vodičku, z něhož se tu stává estrádní umělec, superhrdina a zachránce sympatických mirsů. Nezůstaneme jen u návštěvy planety Chrocht obývané guglami, které sice vypadají jako neškodné obří mnohonožky, ale jsou to pěkné potvory. Musím se přiznat, že při jejích interakcích s lidmi jsem učurávala smíchy, stejně jako u mnohých hlášek a pop-kulturních odkazech zahrnujících Kinga až množství různorodých filmů. Nechápu zdejší slabé hodnocení, protože já knihu zhltla za pár dní a to jsem neměla moc času na čtení. U pateticky pojatého finále jsem takřka nedýchala a poté jsem autorku za ty dvě úmrtí regulérně proklínala! Sadistka jedna brněnská! Doufám, že brunkár dostane jako satisfakci svou posmrtnou plyšovou podobu, protože jsem si ho doslova zamilovala. Moc se mi líbily červenotrpaslíkovské vtípky a náznaky budoucího rozvoje vztahu mezi Gerasimem a polskou profesorkou, která zdá se až tak rigidně upjatá nebude. Milá autodská dvojko, můžete se vzít za ruce a sborového Cumbayá prosím pište dál a nakopejte všem enlilům zadek! Moc se těším na Mrtvou schránku!