Ostrov tajemství mě lákal už tím vábivým slůvkem tajemství, ale hlavně to bylo umístěním děje románu, který je situován na řecký ostrov Kréta. A tam jsem kdysi prožila pár kouzelných týdnů a i proto jsem tak ráda sáhla po této knize. Čtení mě bavilo a román se mi líbil. Opravdu, nic mi nepřišlo překombinované, vše do sebe zapadlo. Nejvíce se mého srdce dotkla část z okupované Kréty, kdy prožívá babička Angeliky boj o život svůj i svých dětí. A tato linka z historie je zdrojem tajemství, pro které Angeličina máma Poppy utíká z Kréty a přeruší své styky s rodinou. Já si knížku vychutnala, jen mi trošku vadil věk hlavní hrdinky (37), jinak to bylo parádní čtení !

I já jsem chtěla útéci na vzdálený ostrov, abych zde čerpala klid a krásu přírody .... Ovšem ne zcela bylo toto přání naplněno - otevřela se mi tu nejen scenérie mořské květeny, pohoří a všudypřítomného moře, který ostrov obklopuje .... Vrátila jsem se do minulosti, kdy byla Kréta okupována .... a sledovala osudy dvou rodin, jejichž soužití válka narušila.... Vzhledem k tomu, že autorka na ostrově žila a její vyprávění čerpalo ze vzpomínek starých usedlíků, musela jsem tuto historii přijmout.... 400 stran prolínajícího se příběhu jsem četla pozorně, bylo tu hodně postav .... A také jedno tajemství, které se muselo vyřešit, aby závěr vyzněl tak, jak to v životě má být .... Proč bych po tolika trápeních nepřála rodině výhled do budoucnosti ? Já tyto knihy beru jako nutné varování před svinstvy, které vždy válka přináší .... A jak se tak dívám .... ono jich asi nikdy nebude dost ....