Ostrov tajemství

Další z příběhů, kdy se střídá minulost se současností.Tentokrát se děj odehrává částečně v Londýně, ale hlavně na Krétě, ve vesnici Amiras. Na začátku přilétá Angie na Krétu, aby poznala svou krétskou rodinu, s kterou před čtyřiceti lety její matka Poppy zpřetrhala veškeré kontakty. Angieina matka nemá radost z její cesty na Krétu, bojí se, co se Angie na Krétě dozvi. Poté co Angie vyhledá svoji rodinu v Amirasu, svou babičku Marii, dědečka Vassiliho, strýčka Mattiu, Stavra a další, je překvapena jejich milým přivítáním a pohostinností. Angie chce vědět, proč před lety Poppy z Kréty zmizela. Chce znát důvod, který jí matka odmítá celou dobu říct. A tak babička Marie začne postupně vyprávět Angie celou historii, která se začala již v roce 1943 velkým masakrem v Amirasu, jež zapříčinil další vývoj událostí. Kniha se četla dobře, jen zpočátku jsem si musela dávat přestávky, to když byla zvěrstva v Amirasu velmi podrobně popisována. Do této doby jsem vlastně nevěděla, jak se situace na Krétě během druhé světové války vyvíjela a tato kniha mi pomohla se seznámit částečně s dějinami Kréty. Musím přiznat, že hlavní hrdinka Angie mi hlavně v první polovině příběhu značně lezla na nervy svojí sebestředností. Na to, že jí bylo již 37 let se její chování jevilo občas dost zvláštně. Posledních přibližně padesát stránek příběhu byla jízda plná překvapení, zvratů, až jsem si říkala , zda bylo nutné děj až tolik překombinovat. Ale celkově hodnotím knihu kladně, nelituji, že jsem si ji přečetla a mohu ji doporučit každému, kdo se chce něco málo dozvědět o historií Kréty. "Platón řekl: Když půjdete dost daleko, zjistíte, že jsme všichni příbuzní."

Historické knihy s tajemstvím mám hrozně ráda. Tady jsem se ale na začátku nemohla začíst. Nevím proč, ale stále jsem měla tendence knihu odkládat. Třikrát jsem ji odložila a četla místo ní jinou. Možná to ani nebylo knihou, ale mým rozpoložením, když jsem zjistila, že v ní půjde o vyprávění z války. Nechtěla jsem číst těžká témata. I přesto jsem se k ní nakonec vrátila a její obsah si mě získal. Najednou jsem byla v příběhu a bylo to skvělý. Četla se mi dobře a těšila jsem se na každé Mariino vyprávění své vnučce Angelice, která přijela na ostrov Krétu, aby před svatbou poznala svou širší rodinu. Angelika prožila celý život v Londýně a o svých Řeckých příbuzných nevěděla nic. Její matka z Řecka utekla před 40 lety a vzpomínání jí nedělalo dobře. Přesto chtěla Angie její rodinu poznat a usmířit je. Cítí, že i pro její matku by to bylo léčivé. Odpustit a jít dál. Tajemství se odhaluje jen po malých krůčkách a čtenáře nutí číst dál, aby se dozvěděl, co se tam kruci stalo. Minulost začíná rokem 1943, kdy babička vzpomíná na hrůzy války a vyvražďování nacisty jejich muže a syny i malé děti s ženami. Pořád ale není jasné, co se stalo mezi dvěma rodinami, Angeliným otcem a jeho rodinou a její matkou a její rodinou. Musím říct, že konec mě malinko zklamal. Nenávist mezi rodinami a osobní pomsta ano. To že život zamíchá osudem lidí až krutě také. Ale tady už to bylo na můj vkus promotané až moc. I tak jsem si knihu užila a četla se mi hezky. Kdo má rád stará tajemství mohu knihu doporučit. Styl psaní autorky je chytlavý. A Řecko je krásně popsané včetně žití místních lidí jako jedna velká rodina.