Ošetřovatelka z Osvětimi

Ošetřovatelka z Osvětimi není jen další kniha o hrůzách druhé světové války. Je to hluboce lidský a srdcervoucí příběh o odvaze, bolesti, naději a bezmoci. O ženě, která se rozhodla postavit zlu – tváří v tvář, každý den, bez zbraně, jen s lidskostí. Orli Reichertová, známá jako Anděl z Osvětimi, byla odvážná žena, jejíž životní příběh vás zasáhne přímo do srdce. Už jako mladá zažila nástup nacismu na vlastní kůži. Nebyla Židovka, byla Němka – a přesto skončila v koncentračním táboře jako politická vězeňkyně. Její cesta začala v Ravensbrücku, kde si prošla peklem, které ji však připravilo na ještě větší zlo – Osvětim. Díky svým zkušenostem získala v Osvětimi místo ošetřovatelky. A právě tam, mezi smrtí a zoufalstvím, začal její skutečný boj. To, co tam viděla… to se nedá popsat. Každý den se dívala do očí umírajícím ženám, držela je za ruku, když už nezbývalo nic jiného než smrt. Pomáhala, jak mohla. Riskovala vše – a zachránila mnoho. A přesto každý večer usínala s pocitem, že to nestačí. Výčitky. Bezmoc. Strach. Ale také neochvějné odhodlání. Nemohla už jen mlčky přihlížet. Musela jednat. Udělat alespoň něco. Nemohla se smířit s tím, že její spoluvězeňkyně odcházejí na smrt, zatímco ona jen přežívá. Tento příběh je silný, syrový, neuhýbá. Není pro každého. Popisuje Mengeleho experimenty a krutosti, které se vymykají lidskému chápání. Autorka je skvělá vypravěčka. Dokáže vás vtáhnout natolik, že přestanete vnímat svět kolem sebe. Děj plyne přirozeně, scény na sebe navazují s takovou lehkostí, až zapomenete, že čtete – spíše máte pocit, jako byste tam byli. Já osobně jsem měl pocit, že dýchám spolu s postavami. Že jsem součástí jejich utrpení, jejich naděje, jejich bolesti. Tahle kniha bolí. Každá kapitola je jako rána do srdce. A přesto se čte jedním dechem. Nejhůře se četly pasáže o dětech – těch nevinných duších, které neměly žádnou šanci, jen tichý křik, který nikdo neslyšel. Jenže skutečnost byla ještě temnější. Lidé dokážou spáchat neuvěřitelné věci – i na těch, kteří jim nikdy neublížili. Jen proto, aby sami získali víc. Jasným důkazem toho je Zuzana – postava, která mi opravdu pila krev. Ukazuje, jak hluboko může člověk klesnout, když ztratí svědomí. Je to pocta ženám, které i v beznaději dokázaly projevit laskavost, sílu a odvahu. Orli a pár dalších „strážných andělů“ v táborové nemocnici bojovali o každý jeden život. Každá zachráněná duše byla malým vítězstvím proti obrovskému zlu. Ig: pribehy_stranek

Kniha Ošetřovatelka z Osvětimi vypráví životní příběh Aurelie Reichert-Wald, která byla nazývána Andělem Osvětimi. V mladém věku byla odsouzena za „přípravu vlastizrady“ v komunistickém odbojovém hnutí ke 4 a půl letům ve vězení. Pár dní před tím, než měla být propuštěna na svobodu, ji gestapo převezlo do koncentračního tábora v Ravensbrucku, kde vypomáhala v místní nemocnici. Protože odmítla svědčit proti vůdci lucemburské komunistické strany byla gestapem v březnu 1942 převezena do koncentračního tábora Osvětim. Pod vězeňským číslem 502 se stala díky svým zkušenostem z Ravensbrucku ošetřovatelkou v ženské části tábora Osvětim – Březinka. Musí přihlížet, jak vězni dostávají smrtící injekce a poté je sama aplikovat. Snaží se co nejvíce lidí zachránit, ale častokrát jsou její snahy a pokusy marné, a to ji psychicky ničí. Sama si odpírá i tu trochu jídla, kterou v táboře dostává a dává ji svým pacientům. Když do tábora dorazí nový lékař Orli cítí naději, že by se snad mohlo změnit něco k lepšímu. Tím lékařem je ovšem Josef Mengele. Líbí se mu, že Orli je Němka, čistokrevná árijská rasa, a proto z ní udělá svoji asistentku. Orli musí chodit do tábora hledat dvojčata a různě postižené lidi, které Mengele používá na své experimenty. Musí přihlížet, jak Mengele záměrně vždy jedno z dvojčat nakazí smrtelným virem a jakmile zemře, zdravému dvojčeti píchne injekci smrti. Poté provádí pitvu a srovnává…. Jedinou možností, jak ochránit děti od těchto nechutných činů je přemluvit matky, aby při selekci, jedno z dětí převlekly nebo daly svým příbuzným, ať nikdo nepozná, že jsou to dvojčata… I tato snaha je však většinou bezvýsledná, zvěsti vypráví, že dvojčata se mají u doktora dobře…Proto jen málokterá matka Orli uvěří. Většího úspěchu a zachráněných životů dosáhne Orli, když vytvoří uzavřenou tyfovou jednotku, kde ukrývá pacientky, aby se nedostaly do plynových komor. Němci si báli nákazy, a proto se k této části vůbec nepřibližovali. Přestože tak zachrání spoustu žen, trpí výčitkami, že pro své spoluvězenkyně neudělala dost. Autorka do příběhu několikrát vstoupí a děj prolne rokem 1961. Ač téměř vždy mám ráda střídání různých časových os, zde to na mě působilo velmi rušivě. Tento děj byl vyprávěn jinou formou, z jiného pohledu a do konceptu knihy moc nezapadal. Zbytečně mě to vytrhávalo z hlubšího ponoření se do příběhu. Lépe by autorka udělala, kdyby tento časový úsek zařadila do epilogu a tím celou knihu uzavřela. Ačkoli, tohle je jen malá vada na skvělé knize, kterou napsala Ellie Midwoodová o neuvěřitelně odvážné ženě na jejíž činy, by se nemělo nikdy zapomenout. Díky Mengeleho zrůdným experimentům a všech popisovaných krutých činů, kniha jistě není pro každého. Ale vy, kdo to zvládnete, přečtěte si ji. Autorka je vynikající vypravěčkou. Je to opravdu velmi silný a dojemný příběh o nesmírně obětavé a odhodlané ženě psaný s respektem k historii.