Musím ich zachrániť

Kniha Ošetřovatelka z Osvětimi vypráví životní příběh Aurelie Reichert-Wald, která byla nazývána Andělem Osvětimi. V mladém věku byla odsouzena za „přípravu vlastizrady“ v komunistickém odbojovém hnutí ke 4 a půl letům ve vězení. Pár dní před tím, než měla být propuštěna na svobodu, ji gestapo převezlo do koncentračního tábora v Ravensbrucku, kde vypomáhala v místní nemocnici. Protože odmítla svědčit proti vůdci lucemburské komunistické strany byla gestapem v březnu 1942 převezena do koncentračního tábora Osvětim. Pod vězeňským číslem 502 se stala díky svým zkušenostem z Ravensbrucku ošetřovatelkou v ženské části tábora Osvětim – Březinka. Musí přihlížet, jak vězni dostávají smrtící injekce a poté je sama aplikovat. Snaží se co nejvíce lidí zachránit, ale častokrát jsou její snahy a pokusy marné, a to ji psychicky ničí. Sama si odpírá i tu trochu jídla, kterou v táboře dostává a dává ji svým pacientům. Když do tábora dorazí nový lékař Orli cítí naději, že by se snad mohlo změnit něco k lepšímu. Tím lékařem je ovšem Josef Mengele. Líbí se mu, že Orli je Němka, čistokrevná árijská rasa, a proto z ní udělá svoji asistentku. Orli musí chodit do tábora hledat dvojčata a různě postižené lidi, které Mengele používá na své experimenty. Musí přihlížet, jak Mengele záměrně vždy jedno z dvojčat nakazí smrtelným virem a jakmile zemře, zdravému dvojčeti píchne injekci smrti. Poté provádí pitvu a srovnává…. Jedinou možností, jak ochránit děti od těchto nechutných činů je přemluvit matky, aby při selekci, jedno z dětí převlekly nebo daly svým příbuzným, ať nikdo nepozná, že jsou to dvojčata… I tato snaha je však většinou bezvýsledná, zvěsti vypráví, že dvojčata se mají u doktora dobře…Proto jen málokterá matka Orli uvěří. Většího úspěchu a zachráněných životů dosáhne Orli, když vytvoří uzavřenou tyfovou jednotku, kde ukrývá pacientky, aby se nedostaly do plynových komor. Němci si báli nákazy, a proto se k této části vůbec nepřibližovali. Přestože tak zachrání spoustu žen, trpí výčitkami, že pro své spoluvězenkyně neudělala dost. Autorka do příběhu několikrát vstoupí a děj prolne rokem 1961. Ač téměř vždy mám ráda střídání různých časových os, zde to na mě působilo velmi rušivě. Tento děj byl vyprávěn jinou formou, z jiného pohledu a do konceptu knihy moc nezapadal. Zbytečně mě to vytrhávalo z hlubšího ponoření se do příběhu. Lépe by autorka udělala, kdyby tento časový úsek zařadila do epilogu a tím celou knihu uzavřela. Ačkoli, tohle je jen malá vada na skvělé knize, kterou napsala Ellie Midwoodová o neuvěřitelně odvážné ženě na jejíž činy, by se nemělo nikdy zapomenout. Díky Mengeleho zrůdným experimentům a všech popisovaných krutých činů, kniha jistě není pro každého. Ale vy, kdo to zvládnete, přečtěte si ji. Autorka je vynikající vypravěčkou. Je to opravdu velmi silný a dojemný příběh o nesmírně obětavé a odhodlané ženě psaný s respektem k historii.

Mezi můj oblíbený žánr patří knihy s odkazem na válečné běsnění a osudy lidí v koncentračních táborech, díky nímž máme možnost si připomenout skutečnou hodnotu lidského života a toho, na čem skutečně v životě záleží. A právě jednou z těchto knih, předkládající nám velmi silný a emotivní příběh, je i kniha s názvem "Ošetřovatelka z Osvětimi" od americké autorky Ellie Midwoodové. Samotný příběh "Ošetřovatelka z Osvětimi" je inspirován skutečnými událostmi z dramatického a po všech směrech tragického osudu jedné ženy jménem Orli Reichertová, kterou její vlastní manžel udal jako členku německého odbojového hnutí, díky čemuž byla odvlečena coby politický vězeň do koncentračního tábora v Osvětimi. Orli se ocitla ve světě naprostého šílenství. Ve světě, kde lidský život nemá žádnou cenu, kde je krutost normou chování, kde člověka na každém kroku doprovází smrt. Bylo jí jasné, že jestli má přežít, musí bojovat, tváří v tvář krutosti, a musí se držet lidskosti. Vytrhli ji ze světa, který během posledních čtyř let znala, a vrhli ji doprostřed noční můry. Poslali ji na místo, kde je jedinou jistotou utrpení. Bude bojovat jako lvice, do posledního dechu. Bude se držet naděje, byť sebemenší. Nikdy se nevzdá svojí lidskosti, jakkoli se ji o ni pokusí připravit. Cesta, která jí čeká, bude dlouhá a zrádná. Současně ale věděla, že po ní nepůjde sama, že jsou tu další jako ona, další ženy, které chtějí bojovat o život, pouze je musí najít. Přísahala si, že najde způsob, jak se z tohohle pekla dostat živá. Díky svým vlastním zkušenostem zdravotní sestry je hned po příchodu do Osvětimi přidělena do táborové nemocnice, kde má pečovat o nemocné a na kost vyhublé lidi. A právě zde se Orli snažila dělat vše, co jen bylo v jejich silách, aby hlavně útěchou, ale i pomocí v nemoci ulehčovala život nejen svým pacientům, ale také ostatním trpícím vězňům. A pokud pro ně nemohla udělat nic hmatatelného, přispěla alespoň svým vlídným slovem, a pro trpící lidi v táboře se tak stávala "Andělem a spásou". Ovšem to ještě netušila, že to nejhorší peklo má teprve přijít s příchodem nového lékaře Josefa Mengeleva a jeho zrůdných pokusů na dětech. Věděla, že její osud je zpečetěn, že z nemocnice už nevyjde stejná, jako když do ní poprvé vstupovala. Stane se z ní vražedkyně, pravá ruka obchodníka se smrtí. Uvízla v lepkavé síti krutosti a zvrácenosti, stala se figurkou v Mengeleho hře se smrtí. A od toho dne pro ni tábor nebyl jen vězením. Stal se skutečným peklem bez jediné stopy lidskosti, místem dokonalého zla zahaleného do falešného hávu vědy. Nová nemocnice už nebyla žádným útočištěm, ale domovem nevýslovných hrůz, důkazem, jak hluboko může člověk klesnout ve jménu cesty za novými poznatky. Orli se stala jeho zajatcem a nedobrovolnou svědkyní těch nejhorších zrůdností, jaké si nikdy nedokázala představit. Aby přežila a mohla zachránit i jiné, dělala, co se po ní žádalo, a to být ošetřovatelkou. A i když to ne vždycky bylo jednoduché, tak i bez ohledu na sebe sama a své vlastní bezpečí, se rozhodla postavit zlu a pomáhat potřebným. Navíc si sama sobě slíbila, že pokud přežije, bude si všechny tyto hrůzy pamatovat, aby po válce o nich mohla nahlas promluvit, aby svět nikdy nezapomněl, co se za zdmi Osvětimi odehrálo.... stala se strážkyní vzpomínek, svědkyní nelidských hrůz, jež se jí děly před očima. Kniha skvělým způsobem zachycuje všudypřítomnou mrazivou a tíživou atmosféru koncentračního tábora, kde na každém kroku doslova číhá nejen utrpení, beznaděj, zoufalství, ale i tiše číhající smrt. Je to zde popsáno jako místo, jež dokáže z hlubiny lidské duše vydolovat nejen ty nejhorší vlastnosti, ale současně umí v člověku objevit i něco jiného tj. neskutečnou odvahu a sílu přežít, ochraňovat slabší, ochotu podělit se o poslední jídlo s takřka neznámým člověkem, protože v skrytu duše víte, že je to správná věc, a to i bez ohledu, že to pro vás může znamenat smrt. Orli je obrazem ženy s velkým ryzím srdcem, jež byla odhodlaná odolat i těm nejprudším bouřím, aby pomohla těm, jež její pomoc potřebují. A sama se tak nevědomky stala tou, jež ulehčovala ostatním utrpení. Ocitla se ve světě neustálého utrpení, ve světe, kde na každém kroku číhá smrt jako všudypřítomný přízrak. Současně je to ale svět plný statečných duší, které se odmítají vzdát, svět plný naděje schopné překonat i tmu. Uprostřed kruté zimy a ve chvílích nejhlubšího zoufalství našly sílu bojovat, přežít, vydržet. Vzepřely se svým věznitelům, a tím i samotné smrti. Protože koneckonců nejde jen o to to přežít, nýbrž si bez ohledu na okolní hrůzy zachovat svoji lidskost a svou důstojnost. Kniha je velmi čtivá a ihned vtáhne do děje. Zachycuje nejen hrůzné činy páchané v koncentračních táborech, kterých až doslova mrazí v zádech, ale ukazuje i skrytou stránku lidskosti, nezlomné odvahy a velké vnitřní síly odolat těmto zvěrstvem a podat pomocnou ruku těm, jež ji skutečně potřebují. Ošetřovatelka z Osvětimi je velmi silný příběh, který ještě dlouho po přečtení bude v čtenářově srdci evokovat smíšené a emotivní pocity, od lítosti, smutku až k velkému obdivu k hlavní hrdince, jež musela nést toto obrovské břímě i za cenu, že sama přijde o svou vlastní duši....