Musím ich zachrániť

Hodně smutný, ale působivý a dojemný příběh vycházející ze skutečného života Aurelie Waldové, kterou udal manžel za její komunistické přesvědčení. Byla zatčena v roce 1936 a na svobodu se dostala až po osvobození koncentračního tábora Ravensbrück, do kterého se dostala během pochodu smrti z Birkenau. Během pobytu v táborech pečovala o nemocné a řadu z nich zachránila před smrtí v plynové komoře. Byla svědkyní hrůz, které prováděl doktor Mengele a nesla těžké břemeno pravdy, protože mu musela u jeho děsivých experimentů asistovat. Uvízla v děsivé síti krutosti a zvrácenosti, a i když válku přežila, nedokázala se z této sítě vymotat, protože byla vyčerpaná dlouhodobým kontaktem se smrtí. Neměla sílu jít dál a žít po boku svého nového milujícího manžela. Je to však i příběh Orliných kamarádek, které si z tábora smrti odnesly hluboké jizvy, ale nenechaly se zlomit a vrátily se s odhodláním jít dál a pomáhat druhým.

Kniha Ošetřovatelka z Osvětimi vypráví životní příběh Aurelie Reichert-Wald, která byla nazývána Andělem Osvětimi. V mladém věku byla odsouzena za „přípravu vlastizrady“ v komunistickém odbojovém hnutí ke 4 a půl letům ve vězení. Pár dní před tím, než měla být propuštěna na svobodu, ji gestapo převezlo do koncentračního tábora v Ravensbrucku, kde vypomáhala v místní nemocnici. Protože odmítla svědčit proti vůdci lucemburské komunistické strany byla gestapem v březnu 1942 převezena do koncentračního tábora Osvětim. Pod vězeňským číslem 502 se stala díky svým zkušenostem z Ravensbrucku ošetřovatelkou v ženské části tábora Osvětim – Březinka. Musí přihlížet, jak vězni dostávají smrtící injekce a poté je sama aplikovat. Snaží se co nejvíce lidí zachránit, ale častokrát jsou její snahy a pokusy marné, a to ji psychicky ničí. Sama si odpírá i tu trochu jídla, kterou v táboře dostává a dává ji svým pacientům. Když do tábora dorazí nový lékař Orli cítí naději, že by se snad mohlo změnit něco k lepšímu. Tím lékařem je ovšem Josef Mengele. Líbí se mu, že Orli je Němka, čistokrevná árijská rasa, a proto z ní udělá svoji asistentku. Orli musí chodit do tábora hledat dvojčata a různě postižené lidi, které Mengele používá na své experimenty. Musí přihlížet, jak Mengele záměrně vždy jedno z dvojčat nakazí smrtelným virem a jakmile zemře, zdravému dvojčeti píchne injekci smrti. Poté provádí pitvu a srovnává…. Jedinou možností, jak ochránit děti od těchto nechutných činů je přemluvit matky, aby při selekci, jedno z dětí převlekly nebo daly svým příbuzným, ať nikdo nepozná, že jsou to dvojčata… I tato snaha je však většinou bezvýsledná, zvěsti vypráví, že dvojčata se mají u doktora dobře…Proto jen málokterá matka Orli uvěří. Většího úspěchu a zachráněných životů dosáhne Orli, když vytvoří uzavřenou tyfovou jednotku, kde ukrývá pacientky, aby se nedostaly do plynových komor. Němci si báli nákazy, a proto se k této části vůbec nepřibližovali. Přestože tak zachrání spoustu žen, trpí výčitkami, že pro své spoluvězenkyně neudělala dost. Autorka do příběhu několikrát vstoupí a děj prolne rokem 1961. Ač téměř vždy mám ráda střídání různých časových os, zde to na mě působilo velmi rušivě. Tento děj byl vyprávěn jinou formou, z jiného pohledu a do konceptu knihy moc nezapadal. Zbytečně mě to vytrhávalo z hlubšího ponoření se do příběhu. Lépe by autorka udělala, kdyby tento časový úsek zařadila do epilogu a tím celou knihu uzavřela. Ačkoli, tohle je jen malá vada na skvělé knize, kterou napsala Ellie Midwoodová o neuvěřitelně odvážné ženě na jejíž činy, by se nemělo nikdy zapomenout. Díky Mengeleho zrůdným experimentům a všech popisovaných krutých činů, kniha jistě není pro každého. Ale vy, kdo to zvládnete, přečtěte si ji. Autorka je vynikající vypravěčkou. Je to opravdu velmi silný a dojemný příběh o nesmírně obětavé a odhodlané ženě psaný s respektem k historii.