Odysea

Jaká malá jsem zbožňovala Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky. Mamka nám je často četla před spaním. A příběh o Tróji a návratu Odyssea na Ithaku má své kouzlo dodnes. V souvislosti s filmem Odysseus jsem si říkala, že zkusím nejnovější dílo Stephena Frye, který antické báje převypravuje současným jazykem. A musím říct, že výsledek je moc povedený. Začátek mě trochu překvapil. Odyssea začíná po skončení trojské války. V první kapitole autor v krátkosti rekapituluje předchozí události a pak sledujeme řeckou armádu, která se po deseti letech válčení těší domů. Jenže v první části knihy se o Odysseovi zase tolik nedozvíme. Na scéně se objevuje Télemachos, Orestés nebo Elektra, Meneláos, Helena nebo Agamemnón. Dozvídáme se také něco o záměrech samotných bohů. A mě to trošku zarazilo. Opravdu jsem čekala, že začneme Odysseovým putováním a že dostanu známé příběhy. Místo toho sledujeme především to, co se děje na Ithace, a Télemachovo hledání otce. Pak přijde další časový posun. Odysseus je už deset let pryč a stále se nevrátil. Penelopa se snaží zbavit nápadníků a Télemachos se vydává svého otce hledat. Až zhruba v půlce knihy se na scéně objeví unavený muž, kterého vyplivlo moře. Ukáže se, že je to Odysseus, a ten konečně začíná vyprávět svůj příběh. O Kyklópovi, nymfě Kalypsó, Poseidónově pomstě nebo cestě do podsvětí. A tady už dostáváme tu Odysseu, kterou známe. Příběh, který sice známe, ale to vůbec nevadí. Fry vzal celý epos a snaží se ho přiblížit současnému čtenáři. Píše s určitou lehkostí a nadhledem, hlavní aktéry představuje jako normální lidi a nechybí ani lehký humor. Fry původní příběh podává lehčeji a přístupněji a některé jeho velmi kruté momenty díky způsobu vyprávění nepůsobí tak tíživě Skvělé jsou i odbornější kapitoly o významu eposu nebo o Homérovi. Ty mě bavily možná skoro stejně jako samotný příběh, protože dávají čtenáři kontext a ukazují, proč má Odyssea své místo v literatuře dodnes. Někdy je trošku problém pochytit všechna jména. Jsou dlouhá a krkolomná. Ale za to samozřejmě autor nemůže. 3,5/5 Dohromady to funguje. Čtete příběh, který je svým vyzněním někde na pomezí fantasy a pohádky, ale zároveň dostáváte možnost nahlédnout do jednoho z nejvýznamnějších děl evropské literatury. Doporučila bych ho i mladším čtenářům. Pokud může takové převyprávění vzbudit zájem o antickou literaturu i u někoho, kdo by po původním eposu sám nesáhl, pak to podle mě má velký smysl.

Postava Odyssea motá hlavy intelektuálů i běžných čtenářů (a dnes i diváků) už přes dvě tisíciletí. Jak jej uchopit? Je to člověk, který se ve své pýše a víře ve vlastní intelekt vzepřel bohům (podobně jako biblický Adam) a zaplatil za to vysokou cenu? Je to poutník životem – člověk stojící tváří v tvář silám chaosu, nad nimiž nevítězí svou silou (jako třeba Herakles) ale svou mazaností a intelektem – tedy jakási oslava lidstva, jež nakonec spoutá přírodu a dosáhne svých cílů? Nebo je odpověď daleko prozaičtější a jde prostě o příběh muže, který se chce vrátit domů? Definitivní odpověď asi neexistuje, přesto stojí za to se k příběhu vracet. Osobně jsem četl několik verzí příběhu, viděl dva filmy a divadelní hru – Fryova Odyssea je ale ze všech nejsvěžejší. Podařilo se v ní vytvořit vyvážený mix mytologie, humoru a úvah o životě. Osobně mi trochu vadilo, že autor hodně odbíhá do jiných příběhových linek a vyprávění tak chvílemi dost ztrácí spád.