Mýty

Jak pestře je rozsáhlý autorův, jeho život, tak se dokonale soustředí na detaily v poslední době, na svou knižní tvorbu - řecké báje a pověsti. Ucelený komplex, odkrývá tajemství. Pohltí vás, fantazie minula, která ve své děsivosti dala návod jak to bylo s počátkem chaosu. Nebeská báň a daleké a stálé hvězdy spolu s přírodními živly byly pro fantazii a strach inspiraci k bájemství. Nadšení, že se už snad vyznám v těch Božích Bozích mě přeneslo přes zrůdnosti k poučení, že vše z tohoto vyprávění má svou jistou stopu i v dnešku. Hvězdy, souhvězdí, minerály, prvky, rostlinstvo, medikamenty, psychika a láska, vše je darem pojmenovaným z tamních časů na počest řeckých božstev budoucím pokolením. Citace:" Možná by se dal narcismus nejlépe definovat jako potřeba pohlížet na druhé jako na odrazové plochy, které nás uspokojují jedině tehdy, pokud se v nich odráží milující a obdivující obraz nás samotných. Když se podíváme do očí druhého, nechceme tam vidět, kým je on, ale jak v jeho očích vypadáme my sami. A může podle této definice vůbec někdo říct, že v sobě nikdy nepocítil ani špetku narcismu?" Superpočin, paráda.

Nejdřív jsem se dostala ke knize Hrdinové, která mě natolik bavila, že jsem si pořídila i tuto první - Mýty. Narozdíl od poměrně veselých Hrdinů mi Mýty připadají temné, thrillerovité a určitě ne pro děti. Ale Mýty se mi líbily mnohem víc než Hrdinové. Uvědomila jsem si, proč v dobách, kdy nebyla televize, noviny, kino ..., byly tyto příběhy vyprávěny. Kam se hrabou televizní seriály! Drámo! Nejvíc mě zasáhl příběh Pandory, kterou jsem vnímala dosud úplně jinak, než jak jsem ji pochopila z knihy teď. Ale v doslovu to pak autor ještě dovysvětlil, což mě trochu uklidnilo, ale i tak se na to budu dívat už jinak než dřív. Hodně mě zaujalo, jak moc vychází naše kultura a jazyk atd. z řecké mytologie. Líbí se mi, že autor uvádí vždycky, kde a proč se můžeme setkat v našem světě s obdobným jménem nebo názvem (pobavil mě třeba Streptokok). Někde je jen náznak, který si už musíme domyslet ... třeba postava Prométhea jako hrdiny ježíšovitého typu. Určitě doporučuji k přečtení.

Asi se budu vcelku vymykat dosti pozitivním hodnocením zde, ale mě osobně kniha moc neoslovila. Už od první kapitoly mě štval pokleslý jazyk a humor, kterým je kniha psaná. Nechci to přehánět nebo nějak hanit, někomu to asi sedí, ale tohle pro mě nebyl inteligentní britský humor. Přirovnávat bohy k emo-klukům a používat fráze jako když Tartarus říká \"On tu je pořád, kopíruje můj účes, řekni mu ať tam nečumí...\", je to podle mě hrozně banalizující a zjednodušuje to celé téma. Vztáhnu to na větu zezadu obalu \"Na řecké mytologii není vůbec nic učeného ani intelektuálního...\", no to je podle mě dost špatné pojetí, je sice super ji jaksi lidsky přepsat a vysvětlit, ale přišlo mi to až příliš primitivní a složitější čtenář si radši přečte něco vážnějšího, i kdyby to měla být wikipedie. Nicméně jasně, není to učebnice, nehledám nic odborného, ale zase ani nehledám nic psaného jazykem ulice, když už se bavíme o krásných bájích a mýtech... no asi nemá cenu v tomhle pokračovat, to bych tu byl dlouho, nese to s sebou ale jednu nevýhodu, když pak někdo chce řeckou mytologii skutečně ovládat, těžko mu k tomu dopomůže taková kniha, kde jsou bohové citováni jako parta mileniálů před bufetem. Méně kriticky myslící čtenář, třeba menší dítě, si pak dokonce může myslet, že tohle v nějakém historickém pramenu vážně zaznělo, že se tak třeba běžně mluvilo, ale tak to už je problém jejich porozumění humoru autora, kterého je tam někdy až moc. Čeho je ještě moc, jsou poznámky pod čarou, které jsou sice někdy fajn, ale někdy jsou dost off topic a zbytečné, navíc jich je celkově asi 200 v celé knize, což je vážně hodně a jelikož jsem si za každým čísílkem v textu četl i tu poznámku, tak mi to docela narušovalo plynulost čtení, a když mě to takhle několikrát rozhodilo kvůli nějaké blbosti, jako třeba, že cheiros jsou ruce jako chiropraktik, no tak to jsem se trochu vztekal. Etymologie je super, ale nesmí jí být zase moc a musí být prospěšná tématu, jinak je to tam tak jako navíc. Nicméně ať jenom nedštím síru, líbí se mi, že to je doopravdy podrobná bájná historie. V řecké mytologii se vyznám dobře a stejně mě některé věci překvapily, za což jsem byl rád. Kniha je konzistentní a drobné kapitoly, které jsou někdy i na půl stránky jsou sice dost krátké a příběh tak roztříštěnější, ale zase se dobře pauzuje během čtení, což je super na rychlost a plynulost a i čtení i v časové tísni. Moc hezká je i obálka a úprava. Autor to podle mě někdy přehání, ale jindy je humor dobrý, někdy doslova trefí hřebíček na hlavičku, ale někdy přestřelí úplně mimo, nu což, věc názoru. Opravdu hezké jsou odkazy na jinou literaturu - Shakespear apod., ale také to musí být k tématu. Obdiv Fryovi patří za čerpaní z mnoha zdrojů, o to víc mě ale štve, že pro něj mytologie není \"intelektuální věcí\" a dělá ji až tak příliš jednoduše. Fakt super je mapa na deskách knihy. ;) Neubráním se srovnání Mýtů a Severské mytologie od Neila Gaimana... jak už jsem psal výše, Mýty mě vůbec neoslovily a ona i Severská mytologie byla sice hodně okleštěná, zkrácená, někdy také zjednodušovaná, ale rozhodně byla daleko víc na úrovni. Gaiman není zván mistrem vyprávění jen tak pro nic za nic a vzal Severskou mytologii s velkou grácií a úctou, což mi u Freye chybí (a rozhodně to není, jak sám píše, britským humorem, ten já mám náhodou rád). Škoda, myslím, že i čtenáři, kteří píší, že se jim jazyk Mýtů líbí, by snesli i něco intelektuálnějšího.