Obyvatelé

Kde leží naše budoucnost? V bednách s jablky Ve zboží zastaralého zahradnictví Na zaprášené cestě jejího břicha Budoucnost není napsána Jen ustavičně vzniká Veliká lednice bez vnitřností Do níž odložíme nepotřebná střeva (s. 66) Nesdílím s Jakubem Řehákem takovou enormní fascinaci z města obecně, nicméně ze zobrazeného města v této sbírce žasnu. Ulice, parky, činžáky, vozovny, křižovatky, výtahy, výlohy, pasáže, eskalátory, křižovatky (teď mě tak napadá, že je tahlencta sbírka docela dopravní!), ostrůvky, bary, zahrádky, sběrné dvory. Ale co o to, hlavní jsou obyvatelé a to teda různorodí! Od květinářek, číšníků zasažených bleskem či tajných správců k řidičkám tramvaje. Některé básně mi (v nejlepším slova smyslu) připomínaly Kainara, v takové vyhrocenější formě. Ta úzkost z toho, co se mihne za dalším rohem. Jestli se tam náhodou nevyřítí člen gangu Adamantinos! Neskutečná surrealistická obrazotvornost (příkladem za všechny „svlečená těla uložená do vyzývavých praček“). Naproti tomu výstavba jednotlivých básní ve velmi uspořádáná, což vytváří zajímavý kontrast. A ještě musím zmínit častý vjem barev, zejména stříbrná se ve sbírce mihotala od stránky ke stránce. Sbírka je bohatě členěna (možná až moc), mohu použít tedy část repetitivního verše z prvního oddílu: Tvůj pocit: jsi nabažen kvalitní poezií.