Drakonická genocida byla započata. Loutkář, tajemný inkvizitor Omand, tahá za provázky svých mocných loutek. Přesto či snad právě proto hnutí odporu nabírá na síle, skryto ve stínech putuje po zemích Loku, aby chránilo bezkasté. Knihovnice bojuje o život, prorokyně pečuje o své stádečko a Ashok očekává bitvu. Třetí návštěva kontinentu Lok je mnohem dynamičtější a krvavější než dvě předchozí, které se věnovaly vytvoření nových příběhových linií a představení nových postav. Koneckonců přesně tak, jak to má Larry Correia ve zvyku. Právě díky událostem předchozích dílů je možné vnímat posun jednotlivých postav. Ashok, ústřední postava, splňuje přesně měřítka vykonstruovaného jedince. Ačkoliv jest původu bezkastého, vyvolen černou ocelí byl. Ve světě, kde je bezkastý ničím, nemůže být zároveň takto mocným mužem. Jediné řešení tak spočívá ve lži, promyšlené, kruté a kladné lži, která ve chvíli objevení neuvalí trest na strůjce nýbrž na oběť. Termín oběť je třeba brát s rezervou, neboť Ashok, přezdíván Černé srdce, není mužem, jež by se dal snadno zastrašit. Thera, prorokyně, svádí svůj vnitřní boj s přijetím odpovědnosti, jakou jí tento status přiřkl. Je zajímavé sledovat její vlastní vývoj a přijetí toho, kým byla předurčena se stát. Neméně zajímavou postavou je Rada, knihovnice z kapitolu. Tato inteligentní, vzdělaná žena pozná život ve světě „tam venku“ a zjistí jaká je jeho cena. Pozná cenu záchrany lidského života. Právě naši hrdinové, byť jsem nevyjmenoval všechny, jsou pověstné pilíře nesoucí tíhu příběhu. Correia postavy psát umí. Kromě postav ovšem umí skvěle popsat bojové scény a boj samotný. Jenže co dělá knihu knihou, kromě příběhu? Je to tempo. Dynamické či bojové pasáže střídá poklid, jisté rozjímání. Tempo je zběsilé i klidné, ale především vyrovnané. I přes přítomnost mnoha odboček od hlavní příběhové linie není třeba se jakkoliv děsit volných konců. Jediné, co mohu knize vytknout, je ovšem oproti originálu chybějící krásná mapa a překlad. Díky mapě by bylo snažší zorientovat se, kde se jednotlivé postavy nachází a jak blízko či daleko k sobě mají. Překlad jako takový pak působí v jistých pasážích poněkud kostrbatě, což vede k nejednomu pozvednutí obočí. Celkově ovšem mohu příběh s klidným svědomím doporučit všem milovníkům fantasy, akce a politiky. Larry Correia své řemeslo nejen ovládá, ale především je cítit, že píše pro radost. Píše jako čtenář pro čtenáře.

Nezbývá než doufat, že autor spěje do finále, které nezkazí všechno to, co zatím tak pečlivě buduje. Když jsem otvírala nenápadný 1. díl, absolutně jsem netušila, jak skvělé vyprávění to bude!