Lovci monster s.r.o.

Pitt je úplně obyčejný účetní … haha. Obyčejný až na to že je několikanásobný mistr ve střelbě, vymetač bojových arén, bývalý vyhazovač… a tenhle úplně normální chlápek se ocitne ve společnosti Lovců monster sro. Po první akční kapitole nás čeká pár seznamovacích stránek, klasické výcvikové klišé a pak konečně hurá do vzájemného nakopávání kostrčí s upíry, vlkodlaky a dalšími nadpřirozenými přízraky. Stránky letí jedna za druhou napěchované tučnými porcemi akčních scén, dávkování vtipných, nebo drsných hlášek je aplikováno úměrně situaci, nejsou devalvované stylem, co výstřel to hláška jako v jiných podobných nářezových knihách. Ano, Lovce monster lze jednoznačně doporučit jako výbornou oddechovou knihu na sluncem zalitou pláž, nebo koupaliště.

„Jeden jinak normální čtvrteční večer jsem dostal příležitost prožít americký sen. Podařilo se mi prohodit svého neschopného, debilního šéfa oknem ve čtrnáctém patře.“ Zlaté pravidlo první věty zde padlo na úrodnou půdu, a jak mile Lovci monster začínají, tak pokračují i nadále. Umí-li si totiž autor sám ze sebe utahovat, polovinu čtenářových sympatií (nebo alespoň těch mých) má v kapse. Tu další pak získá zběsilou akcí, která sice neimponuje novátorstvím, ale je nápaditá a šlape jedna báseň. Snad jen jedno negativum bych měl - těch čtyři sta stran malým fontem je pro podobný žánr možná trochu moc. Na jednu stranu super zábava na dlouhý čas, na druhou stranu příliš mnoho super zábavy na dlouhý čas. Hlavně tak o to víc vynikne troubovitost hlavního hrdiny, který snad jediný celou dobu tápe v souvislostech, přestože modrým je vše jasné už nějakou dobu. Jenže co byste taky chtěli očekávat od chlapíka, co má téměř dva metry, váží něco přes metrák, miluje zbraně a má sklony k hrubému násilí?