Pět. Pět autorů soudí, nebo soudilo na Ústavním soudě. Jen tak podotýkám, ještě před několika málo dny to byli jen tři. Gratuluji tímto profesoru Wintrovi a magistře Zemanové. Jejich příspěvky nicméně nepovažuji za nejzajímavější ve sborníku. Nejzajímavější podle mě byl článek docenta Kosaře a doktorky Šipulové. A také článek docenta Šimíčka. Prvý zmíněný je jasný. Court-packing je mimořádně důležité, zajímavé a aktuální téma, kterému se oba autoři dlouhodobě věnují a které reálně ovlivňuje žitý svět kolem nás, je proto i otázkou, na kterou se obrací například náš Ústav pro otázky soudnictví. V článku se ukazuje úroveň Davida Kosaše (a jistě i doktorky Šipulové), který je dlouhodobě považován za jednoho z našich nejlepších konstitucionalistů, jednoho z nejlepších (či nejlepšího) vědeckého pracovníka v oblasti práva v republice, který je držitel mimořádně prestižních evropských grantů a kterému publikuje články Oxford University Press. Článek je mimořádně přehledný, precizně strukturovaný a je v něm brilantně strukturováno. Autoři se nebojí například natvrdo přiznat, že i náš prezident se pokoušel o nelegitimní court-packing, že průkopníkem v této oblasti je Polsko (které je klasickým příkladem u každé z vyjmenovaných metod vedle Argentiny, snad krom násilí páchaného na soudcích, to Poláci ponechali v Africe) a že i naše justice je v potenciálním nebezpečí. Zde lze radostně prohlásit, že to nejhorší přežila bez úhony. NS, ani NSS se nezhroutily a ÚS v tuto chvíli vypadá také bezpečně (Baxa, Wintr, Zemanová, možná Fremr, to není rozhodně špatný výběr třebaže bych si osobně každé z těch jmen nemusel vybrat jako první volbu). Článek poskytuje vlastní univerzalistickou definici daného konceptu (kterou lze právě pro její universalismus kritizovat, to ale nechme stranou), čímž opět dokazují vědeckou hodnotu své práce, bravo! Už se těším na další přednášku docenta Kosaře! Docent Šimíček zase svým vynikajícím slohem (se spoustou krásných a jemných vtipů) výstižně pojmenovává nejdůležitější otázky "neodvislosti soudcovské" (toto prvorepublikové pojmenování z článku profesora Kuklíka se mi zalíbilo) a to opět zcela upřímně a jasně. Pojednává o stránce institucionální i personální a, zcela správně, zdůrazňuje, že institucionální záruky, jistě důležité, nestačí samy o sobě, pokud personální stránka nefunguje. A tak by si i čeští soudci měli rozšiřovat své knihovničky. Ale obecně lze říct, že zajímavé byly všechny články, což se tak často nedaří. Polsko, Maďarsko a Slovensko jako mementa české justice mají po svém článku, máme tu přesah do Evropské úmluvy o lidských právech, již zmíněný článek historický. Za zmínku jistě stojí velice zajímavý článek docentky Šimáčkové pojednávající o disentech (ach, jak mé srdce touží, aby disenty byly uzákoněny i mimo Ústavák... Tomu velice pomohly a NS a NSS by prospěly právě tak. U NSS obsazeného nejlepšími českými právníky by to bylo potěšení hlavně pro nás studenty, protože bychom se v takových disentech rochnili, u NS by to zase pomohlo vědecké úrovni instituce, jejíž rozhodovací praxe je právem kritizována a toto rozbourání by mohlo část kritiky odbourat.), máme tu ale i postesknutí po radě soudnictví (klasika) a pravdivý, leč snad příliš politicky nabitý článek doktorky Wagnerové. Všechno je to zajímavé a všechno to doporučuji ke čtení.