Ach, jak zklamaný já touto publikací jsem... Nemohu si pomoci, srší z ní jakási... akademická lenost. V poslední době je čím dál více trendy používat komparativní metody a ignorovat deduktivní analýzy. Tato publikace je skvělou ukázkou daného fenoménu. V Řecku tohle, v Maďarsku támto... Autoři jednotlivých článků (ty jsou si, mimochodem, jako vejce vejci) zpravidla řeknou: je to nový prvek, je to zvláštní, jinde to dopadlo špatně (a tam kde to špatně nedopadlo to při nejmenším vypadá tak, že by to špatně dopadnout mohlo) a jelikož se nám tento návrh ústavního zákona nelíbí, musí to nezbytně být koncepčně špatně. Čili finanční obsah ústavy je fuj. No skvělý. Ale na tak bystrou analýzu bych přišel sám, nepotřebuji k tomu docenty a profesory ústavního práva a ekonomie. Tento názor zdá se mi být podložený dvěma vlivy. Jednak je podmíněný časově. Bavíme se o roce 2013, kdy sice Evropou otřásala jedna finanční krize za druhou, ale ekonomika přeci nedostávala takovou nálož jako dnes. Vlastně to bylo dost nepředstavitelné. Covid, válka, generační problémy, sucha, energetická krize z toho plynoucí. To se nezbytně pojí s druhým faktorem. Pamatujete Víta Bártu? Toho jsme tehdy již znali. Ale čistokrevný populismus, to jsme neznali. Bárta dělal politický byznys. Babiš se ale ještě nedostavil. Babiš a vláda ČSSD, dnes pokračující zbabělá vláda SPOLU a PIR-STANU. Populistická politika bez obdoby. Něco, co autoři nemohli tušit. Ale mohli se nad tím zamyslet. Populismus nebyl neznámým fenoménem. A přeci jakoby je to ani nenapadlo, když psali své řádky o nutnosti zodpovědného rozpočtování (které v tu dobu ještě relativně zodpovědné bylo) a voličích rozvažujících nad ekonomickými problémy země. Ani je, pany profesory, nenapadlo, že by ti voliči tváří tvář ekonomické katastrofě mohli volit Babiše a to v množství jednoho a půl milionu. A tak řekli, je to špatně. Proč je to špatně? Argumenty jsou tak podivuhodně nedotažené, až to zaráží. Protože by mohlo dojít k judicializaci státních financí. Pravda, bylo by absurdní, kdyby Ústavní soud rozhodoval, dejme tomu, o lékařských poplatcích (Pl. ÚS 36/11), karenčních dobách (PL. ÚS. 54/10), důchodech (Pl. ÚS 8/07), daních z nemovitostí (Pl. ÚS 29/08) a tak. To se prostě nesmí stát. Ne, vážně, k judicializaci ekonomiky už dávno došlo, to už fakt nemá smysl řešit. Jejich nejhorší obavy by se navíc daly vyřešit, dejme tomu, novým zvláštním typem řízení před Ústavním soudem. Další argumenty jsou charakteru institucionálního. Ale takový orgán by buď nefungoval, nebo by plně podléhal vládě, takže by byl k ničemu, to by nešlo. Uhu... Česká národní banka, to byl třeba otřesný nápad. Pravda, centrální banky se rozlezly po celém světě a tak nějak každý je chce, ale to je tím, že jsou vládě vždy servilní (https://www.lidovky.cz/domov/ales-michl-inflace-petr-fiala-cnb.A230504_192629_ln_domov_hud) a vždy jen kopíruje politiku vlády. To je přesně ten problém, který s ČNB máme. Ne. Argumentace je založená jen na tom, co se autorům zrovna líbilo a je až pozoruhodně nedůkladná. Jsem zklamán, zklamán, zklamán. Čekal jsem hluboký rozbor problému, třebas kritický, a dostal jsem... tohle. Chjo... P.S. A pro pořádek, mnoho autorů znám a mám je rád, s mnoha se setkávám na chodbách fakulty. Nic proti nim, jen jsem byl touto publikací tak nějak zklamán, no.