Nějaká Cécile a jiné

ještěže se básník slitoval a vyjádřil se pro nás, poetická dřeva, v próze, jinak bych přišel o tenhle nový, netušený rozměr vnímání světa Borkovcovy texty se otevírají jako stereogramy, nejvíc mne zaujaly zvířátkové a pak roztesknily obrázky z Itálie

Zatím asi nejslabší Borkovec. V rámci české literatury opět událost, ale v rámci toho, jaké knihy má už autor za sebou, tak je to, dovolím si říct, jen takový slabý odvar, jako střípky ze šuplíku, případně věci, které se tak úplně "nepovedly", ale tak zas proč je knižně nevydat. U většiny věcí jsem se i tak trochu nudil, i když to byla taková ta "hochnuda", taková ta nuda, kdy si říkáte, že i když se nudíte, tak nemůžete přestat a čtete dál až do konce. Pozorování mistra, práce mistra, ale často i jen obyčejná nuda. Na druhé straně je potřeba říct, že jen málo autorů je tak introspektivně popisných. Skrze popisy přírody a dějů kolem sebe se autor dostává k sobě samému nebo spíš do sebe. Ale tady to bylo často takové nijaké, navíc občas jsem měl pocit určité dějové bezradnosti, případně o snahu o jakousi dějovou exkluzivitu. Ale i přesto přese všechno, smekám před autorem a doporučuji, jen to na mě až na pár výjimek působilo jen jako slabý odvar předešlých autorových knih.