Nebe

Formou krátký, obsahem úderný příběh o tom, že šikana je svinstvo, v Japonsku zvláště.

Novinka Mieko Kawakami Nebe patřila mezi mé nejočekávanější knihy letošního roku. Autorka si mě získala svým románem Prsa a vajíčka, který byl naprosto vynikající a stejně jako Nebe otevíral aktuální společenská témata. Román se věnuje šikaně na střední škole, jejíž obětí je náš hlavní hrdina... Je to ale i román o jednom nevinném, čistém a nečekaném přátelství. Nebe má 200 stran a i na tak krátkém rozsahu dokázala autorka čtenáře dojmout i naštvat. Šikana je zde popsána opravdu do detailu (raději upozorňuju), ale přesto je příběh v jistém slova smyslu vlastně krásný (ono přátelství). Takže ano, tohle čtení stálo za to a já Nebe, stejně jako celou autorčinu tvorbu, moc doporučuji.

Čtrnáctiletý vypravěč trpící strabismem (šilháním) žije se svou nevlastní matkou a věčně nepřítomným otcem a ve škole je obětí šikany. Když jednoho dne nalezne v lavici dopis od spolužačky Kodžimové, která je z kolektivu třídy rovněž vyřazena a spolužáci se jí smějí, zareaguje na její výzvu, sejde se s ní a začnou se přátelit. Zpočátku je přátelství vypravěče a Kodžimové nesmělé, ale postupně se otvírají jeden druhému a rozumí si. Zlom nastane, když se vypravěč odhodlá ke konfrontaci s jedním spolužákem, který ho sice přímo nešikanuje, ale jeho ubližování netečně přihlíží. Spolužák Momose hlavnímu hrdinovi vykládá svou teorii o tom, že vypravěč si vlastně za šikanu může sám tím, že se s ní snadno smiřuje, že se od začátku chová jako oběť, že ostatním dovolí, aby s ním jednali s despektem, a že svou pasivitou si může za mnohé sám. Jak se k celé věci hlavní hrdina postaví a jaké to bude mít důsledky, už prozrazovat nebudu. Knížka je zajímavá v tom, že místy až filozoficky řeší otázku šikany, oběti, morálky, svědomí. Já jsem se při jejím čtení bohužel potýkala s tím, že některé pasáže pro mě byly hodně intenzivní, hodně na mě působily, ale pak zase následovaly kusy textu, které se mnou nedělaly vůbec nic, a já přemýšlela, proč tam vlastně jsou. Připadalo mi, že několik zajímavých motivů je v knize nadhozeno, ale pak už se nijak nerozvíjejí dál, proto jsem moc nechápala, proč se vlastně objevily. Nakonec knihu hodnotím jako průměrnou a jsem zvědavá na další čtenářské reakce. Zatím nemůžu srovnávat ani s autorčiným předchozím románem Prsa a vajíčka, který mám sice doma, ale ještě jsem ho nečetla. Hodnocení: 3,5* z 5*