Heaven

Mimořádně nekomfortní čtení, které těžko rozdýchat. Šilhavec a Kodžimová jako dvojí rozhodnutí - cesta k mučednictví a cesta od ponížení ke kráse. A Momoseho argumentace je strašlivá.

Na knihu jsem se těšila, jelikož jsem slyšela velice pozitivní ohlasy. Bohužel musím říct, že jsem byla celkem zklamaná. Kniha je vlastně dosti zvláštně napsaná - působí dost prázdně a odosobněně, ač jsem z toho zároveň cítila, že se autorka snaží vyvolat emoce, ale prostě to tam nebylo. Postavy mi byly celkem nesympatické, nedokázala jsem se vžít do jejich situace, přestože jsem ve škole byla dost podobným podivínem. Šikana byla extrémně vyhrocená, což nebylo nutné hyperbolizované, protože v Japonsku to je opravdu velký problém, ale jen to přispělo k odosobnění a vzdáleností postav od čtenáře, alespoň v mém případě. Všechno to působilo dosti podivně a nereálně, což možná mohlo vykreslit způsob, jakým se od událostí distancovali protagonisti. Výsledkem ale bylo spíš, že mě vůbec nezajímalo, co se děje a jen jsem cynicky sledovala plynutí děje a dysfunkční vztahy mezi postavamy mě nechávaly chladnou. Občasné filosofování bylo velice vítané, ale jak to podávaly ty postavy... působilo to naivně, nedotaženě, nuceně a někdy to bylo vystrojené tak, že to nemohlo vyjít z úst 14letého školáka. Asi chápu, o co autorce šlo, ale lítalo to všude možně a naprosto se to míjelo s účinkem. Bylo to dosti ploché, schematické a nešlo to do hloubky, ačkoliv jsme se nacházeli často v hlavě postav. Vlastně ani sama nevím, co jsem od knihy očekávala. Dojemný příběh, na který nezapomenu? Existenční krizi z krutosti světa? Nevím, každopadné vidím, čím chce kniha hrozně moc být, ale nedaří se jí to. Vracet se už asi nebudu, za mě je to spíše slabší počin, který se snaží být něčím víc, než čím je. Upozornění na závažnost šikany je určitě plusem, ale to je dáno samotným tématem, což nestačí na to, abych toto považovala za dobrou knihu.