Nástupci Zápisky ze světa gerontokracie

Tak co tady vlastně máme? Satiru, společenský román, detektivku, predikci, thriller (autor mi rozumí)? " Příběh, který není sci-fi, příběh, který se stane skutečností." Já se obávám, že už se to děje. Už teď mladí a mladší lidé nesnášejí staré lidi, protože jsou pomalí, neumějí s technologiemi, na všechno naletí, trousí moudra a v obchoďáku do vás vrážejí vozíkem... Zde , v r. 2026, je však málo příležitostí k životu, k práci, zábavě. Mladých je málo, zato přestárlých jsou plné pečovatelské domy. A jsou to paradoxně ti, kteří s využitím AI nemají problémy, jelikož jejich generace s tím prožila větší část svého života. A chce se, aby mladá generace hlavně sloužila starochům. Svět se změnil a je mnohem snadněji manipulovatelný. Je těžké donutit vládu, systém, soudní i policejní složku ke změnám. Autor nenabízí stoprocentní řešení, ukazuje, jak se to stalo, jak se to děje, a je to po čertech složité. Hodně se mi líbilo to mofi tejgom, ta geneze přenesení původní dětské hry ve způsob života a v neposlední řadě, když změníme první písmeno na velké, v hnutí či "teroristickou" organizaci. A taky je mi líto, že já už se asi nikdy nestanu mofi tejgom. A i když se mi při čtení vybavovala taková slova jako Sparta a eutanázie, rozhodně se nikdy neztotožním s "po nás potopa"! Ačkoli román obsahuje všechny prvky autorova nezaměnitelného stylu (Kotleta/Kyša), není to lehké čtení. Nezavírejte před tím tématem oči, ono nezmizí, ale přečtěte si to!

Z tématu a zápletky knihy Nástupci: Zápisky ze světa Gerontokracie mi tedy opravdu mrazí, zvlášť při pohledu na současné množství gerontů a bezdětných představitelů zemí "západního světa". „Výpěstek“ mi evokoval „vejškrabek“, rovněž nelichotivé označení pozdě narozeného potomka. Jindřich Šídlo je držák – a díky za báječný poslech. Ač mi zůstaly některé otázky, rozhodně doporučuji.