Ve stínu apokalypsy

Povídkový soubor jako celek jsem nečetla už hodně dlouho. V poslední době jsem ale přišla na chuť českých autorům sci-fi, tak jsem se chtěla porozhlédnout i po dalších zajímavých jménech. Až na dvě výjimky jsem zklamaná rozhodně nebyla, ovšem naneštěstí ony dvě výjimky jsou hned na počátku souboru, takže jsem další četbu hodně dlouho odkládala. 1. Devět životů: sice jsem povídku přečetla celou, ale převažující motivy z žánru fantasy mě opravdu nesedly. Ne že by to bylo špatné, ale tento styl prostě nemám ráda. 2* 2. Pro pár krys šel bych světa kraj: povídka začala velmi slibně, zpočátku byla i vtipná, jenže jako by se autor vyžíval v tom, jak vymyslet co nejvtipnější bonmot a k nějakému ději jsem se nepropracovala. Nedočteno. 3. Křižáci jdou do nebe: středověk zažíval opravdové apokalypsy, i když třeba ne v celosvětovém rozsahu, takže jsem čekala, co se z toho vyvine. Čekala jsem všechno, ale ten závěr mě fakt dostal. Výborný nápad. 4* 4. Muž, který psal dopisy: hodně hořká povídka na hodně depresivní téma. Sice jsem nečekala, co se z postavy onoho Muže vyvrbí, ale konec vlastně odpovídal té naprosté beznaději, která z povídky přímo čišela. 4* 5. Zákon smyčky: tak tuhle povídku jsem si opravdu vychutnala do posledního písmenka. Originální, vtipná, a to nijak násilně. Dva nepřátelé, kteří se nejen respektuji, ale po určité době do jisté míry i spřátelí: "Ty vole na kole, naučil jsem kouřit démona ...". Ovšem ocamcaď, pocamcaď. 5* 6. Kód Zeta: kotletovina jak vyšitá. A když se do děje zaplete ještě absolventka gender studia, tak je apokalypsa nevyhnutelná. 5* 7. Nemesis: povídka, která na mě zapůsobila asi nejvíc. Jak bych se při hrozbě neodvratné zkázy, kdy je konec přesně určen, zachovala já? 5* 8. Čtyři Králové: zpočátku nenápadná standartní post-apo ve zdecimovaném Česku s překvapivým závěrem. Silná ťafka do tváře naší blahobytné společnosti ve smyslu přísloví "sytý hladovému nevěří", aneb neporušená společnost versus zničená, zdevastovaná země s živořícím obyvatelstvem. 5* 9. Po Velké bouři: aneb jak to všechno začalo - aneb nový rozkvět Českých zemí, možná trošku naivní, ale moc mě to bavilo. Obdiv autorovi, že si dal takovou práci s typy a charakteristikou zbraní, které se v té době používaly. 4* 10. Dlouhá noc na Japetu: nefalšovaná sci-fi s hororovými prvky. Dlouhodobý pobyt na tak extrémně izolovaných místech bude vždy sám o sobě náročný na psychiku. A když se do toho přimotají ještě nepředvídatelné přírodní jevy, je o malér postaráno. 4* 11. Střep: jak autor v úvodu slíbil, žádná složitá či superoriginální apokalypsa ale poctivá postjaderná zkáza. Vzhledem k tomu, že tento typ příběhů prakticky nečtu, se mi mutanti z autorovy fantazie jeví sice originální, ale hlavně pěkně nechutní. Ale proti gustu ... 4* 12. Hltač kostí: zajímavé nápady ohledně mořských a přímořských potvor, ale celkově mě to nijak neoslovilo. 3* 13. Caput mortuum: opravdu se mi to líbilo, možná proto, že mám ráda detektivky. Řešení vraždy s post-apo světě bylo logické, ovšem protivník nepočítal s inteligencí vyšetřovatele. Závěru povídky také tleskám. 5* 14. Barva smrti: originální námět. Docela bych přivítala rozvedení do delšího tvaru - jak by podle autora dopadla invaze z konce povídky? 4* 15. Sliby se maj plnit: nebylo to špatně, ale trochu jsem se v ději ztrácela. Také hlavní ženská postava mi příliš nesedla - na jednu stranu houževnatá dívka, která dokázala přežít v post-apo světě, na druhou totálně hysterická osoba, když se měla pokusit o pomoc svému zachránci. 3* Po této zkušenosti se nenechám ujít i předchozí antologii Ve stínu Říše. Jestli povídky budou aspoň tak dobré jako většina těchto, mám se na co těšit.

Mám zkušenost že antologie jsou často nevyrovnané a ani tahle není výjimkou. První tři povídky mi příliš nesedly, z následujících tří jsem byl nadšený a pak se střídaly lepší a méně povedené. Kniha je dostatečně variabilní a kvalitní, aby si tam téměř každý našel to své a zbytek ho neurazil.

Apokalypsa je krásná věc. Sedni a piš. (Boris Hokr) Komentáře k povídkám zde: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261 Vzhledem k tomu, že Boris Hokr do této antologie nepřispěl ani jednou povídkou, musel jsem mu vzdát čest alespoň jeho výrokem, kterým oslovil Davida Šenka. Chtěl po něm, aby napsal nějaké....postapo. A hned také musím přiznat, že Šenkovo postapo, nazvané Barva smrti, je sice nejkratší povídkou v této antologii, ale zároveň se řadí mezi ty nejlepší. A to jak obsahem, poselstvím ale i až geniální jednoduchostí. Citát: Nakonec prohraješ. Zákon smyčky je neúprosný. Kdo má viset, se neutopí, ani kdyby šla voda přes šibenici. (Zákon smyčky - Oskar Fuchs) Jak říká Julie Novákové v předmluvě ke své povídce: Nemusí ostatně jít o apokalypsu hollywoodských rozměrů: jen si představte, kdyby „jen“ přestal fungovat internet. Tohle je antologie o apokalypsách a tak jich tady také spousty najdete. Některé jsou slabé, některé průměrné a některé jsou dobré až geniální. Tady se čtenář nemůže zavděčit všem. Někdo holky, jiný mimozemšťany a někdo má zas strach z lidí..... Citát: Konec je blízko! Padněte na kolena a mrdejte jako o život. Berte drogy, ukončete své životy! (Kód Zeta – František Kotleta) Do tohoto komentáře nebudu vkládat žádnou Malou ochutnávku, kdo by měl zájem v sekci povídky u této knihy jsem napsal komentáře ke všem povídkám, vysvětlil jsem, proč a nač jsem je tak a tak ohodnotil, přidal jsem nějaké postřehy i citáty a ke každé povídce přidal Malou ochutnávku. Povídky zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/ve-stinu-ve-stinu-apokalypsy-390164 Citát: Svět se příliš dlouho topil v temnotě. (Dlouhá noc na Japetu – Julie Nováková) Jako celek je to velmi povedená antologie. Po sečtení všech hvězd, které jsem dal a jejich následné vydělení patnácti (tolik bylo povídek) mi nakonec vyšlo 3,7. Což jsou krásné čtyři hvězdy. Na antologii je to velmi silné číslo a už teď se těším na tu další, která nese název „Ve stínu magie“. Citát: Pro přežití mi chyběla trocha toho sobeckého sviňáctví. (Sliby se maj plnit – Kristýna Sněgoňová) PS - A ptám se, kde je Honza Urban, který napsal nejlepší Českou Pragocalypsu?

Niektoré poviedky na vysokej úrovni a našli sa tam aj diela, ktoré boli strata času. Vždy sa mi anatológie zle hodnotili, ale určite musím spomenúť poviedku Františka Kotletu a poviedku Petri Lukačovičovej. Tieto dve diela boli najlepšie. Pri čítaní sa normálne stránky strácali pred očami. Napriek tomu sa mi táto zbierka zdala a čosi slabšia, ako Ve stínu ríše.

O moc lepší než ve Stínu Říše. Některé povídky jsou fakt dobré a nenarazil jsem na jedinou která by byla vyloženě špatná. Minimálně v rámci námětu jsou téměř všechny úžasné, někdy je sráží autorova (ne)výřečnost nebo styl podání. Rozhodně jsem si rozšířil obzor a tvorbu od několik z místních autorů v budoucnu zkusím i v jejich knižní tvorbě. Více u jednotlivých povídek.