Ve stínu magie

Z trojce, Ve stínu, mágia určite vedie. Sám som bol prekvapený ako dobre sa to číta, každá poviedka v niečom vynikala. Dokonca tu zažiarili poviedky od autoroch, s ktorými som sa stretol len vďaka tejto sérii. Veľké prekvapenie od Romana Bureša a Petra Strančíka. Obaja sa zamerali na peklo. Fascinujú ma trošku knihy, kde sa nachádzajú cirkevné tajomstvá. Za touto dvojcou nezaostávajú ani dobre známe osoby tejto série, a to je pán Kotleta a pani Sněgoňová. František sa tu lúči zo svojou sériou Swinger párty, kde Koska čaká jeho posledný magický príbeh. U Kristýny je príbeh trošku temnejší, ale o to zase zaujímavejší. Od Marka E. Pochu som čítal hodne príbehov, či tých kratších, alebo dlhších, no tu ukázal svoj vrchol. V hororoch sa vyzná, aj keď to nie je žiadny King, či Nebso. V poslednom rade by som chcel spomenúť aj Jána Kotouča. Výborné spojenie vojenského ťaženia a mágie. Samozrejme aj zvyšok spisovateľov drží tempo, pričom každý príbeh bol v niečom originálny, len možno o niečo slabší.

Magie je magie, ale lidské tělo, to je hlavně fyzika. (Sitarane) Rozjíždí se to velmi pomalu. První povídka je spíše takovým průměrem a „Nájemné meče“ tak trochu připomínají spíše fantasy, než magii. Ano, je tam, ale je divná. Ostatně i v mnoha dalších příbězích je magie pojatá jinak a každý spisovatel se s tím popasoval po svém. Co mě však zklamalo, je fakt, že skoro každý, co přispěl do této sbírky, vidí v magii spíš to špatné a jako břemeno toho, kdo jí využívá. Snad jen dvě povídky berou magii jako zábavu, dar, a magie je hodnocena kladně. Citát: Satan se zazubí: Jedinej Bůh o kterém vím, jsem já. (Vítejte v Pekle) Až v desáté povídce se konečně objevuje humor. Zatím všichni berou magii jako prokletí a smutek a břemeno. Musel přijít Kotleta/Kosek a vložit do sbírky klasickou humornou, sexuální a krvavou povídku, aby všem ukázal, co je to vůbec magie. A světe div se, našel v tom i nějaké klady. Příběh o Koskovi je nejlepším počinem v této knize. A taky proč ne, vždyť já to koupil hlavně kvůli jeho povídce. Nemít v tom povídku on, hodně bych váhal. Citát: Kolega je odborník na leccos, zejména v kurvení vyniká, ale v magii se nevyzná určitě. (Torgeho jaro: Jarní panic) Při čtení této sbírky jsem si musel dát tři dny pauzu. Ono přeci jenom, číst povídky v jednom kuse, to nedělá dobře. A ještě, že jsem tak učinil. Po desáté povídce „Sitarane“, bych možná byl v dalších povídkách ovlivněn a hodnocení by nebylo tak „rozumné“. A díky tomu jsem mohl ocenit i další nastávající příběhy. Další velmi povedené povídky jsou „Ranní spoj“ od Viléma Koubka. (Čekal jsem spíš nasraný lítající tramvaje, ale i hybrid postačí.) nebo příběh „Nejdelší sbohem“ mistra Šinka. (Velmi povedený magický sci-fi) Citát: Slova se dotýkají našich myslí, vůně se dotýkají našich srdcí. (Případ pro cech Čmuchalů) Nejhorší povídkou, nebo povídky, abych nejmenoval jen jednu, jsou Mrně (Theo Addair), Bez konce (Dalibor Vácha) nebo Kdo zabil Daniela Wilsona? (Petra Lukačovičová). Poslední jmenovanou povídku jsem málem ani nedočetl, stejně jako měla na mále „Bez konce“. A je tu konec, úděl sbírek je takový, že ne vše se bude líbit a ne vše bude nečitelné. Ale s tím už každý vydavatel i spisovatel prostě musí počítat. Jo a taky záleží na čtenářově pohodě a rozpoložení. Citát: Chtěl jsem se stát Bohem. (Sitarane) Nemohl jsem jmenovat všechny spisovatele, kteří se učastní tohoto svazku a tak jsem ke všem povídkám napsal samostatné komentář, přidal malou ochutnávku a nebo citát. Každý příběh jsem zvlášť ohodnotil. To vše si můžete přečíst v kolonce „povídky“ u této knihy. Citát: Vykrvácet naběhlým penisem trvá asi půl minuty. (Ranní spoj)