Naslouchat tichu

Pro mě je bohužel kniha průměr. Už první kapitola mě nakopávala, jak může být tak nezodpovědný a jít do hor v únoru, kdy je mnoho sněhu tak nepřipravený!! Přesně pro takovéto lidi pak riskují svůj život záchranáři. Sněžnice si do batohu nevezmu, budu doufat, že tam takové závěje nejsou nebo že už to někdo prošlapal….dostatek vody, plně nabitý mobil, power banka, proteinová tyčinka a náhradní oblečení a čepici, rukavice či pláštěnka je pro mě základ, který na tůru do hor kór v mrazivém počasí musí každý mít!!! Příjemné mi na knize bylo, že místy mluvil o místech, které znám. Ale zase mi to zkazilo jeho nadávání na ostatní lidi v horách. Každou chvíli zmiňoval, že chtěl mít hory sám pro sebe a vyruší ho šílenci cyklisti, lyžaři nebo rodina s dětmi. Jasně, někteří lidé se neumějí chovat nikde, ale jemu vadili všichni. Asi by musel jít do přírody někde v dolní horní a ne na místa v Jizerských horách, která jsou turisticky zajímavá. Poté to trochu zlepšilo popis setkání se zvířaty, s kancem, zajícem, motýlem či zmijí. V přírodě musíme být opatrní a v horách mít raději něco navíc v batohu, protože v horách je velmi proměnlivé počasí a ze sluníčka může Krakonoš poslat během pár minut vichřici se sněhem. A já o tom něco vím, pocházím z Podkrkonoší. A z fotek se mi líbila tak polovina. Cítím mírné zklamání. Budu se muset jít projít na kopec Strážňík a pokochat se výhledem na kotel. A naslouchat tichu tam. Kniha je průměr, neurazí, nenadchne.

Průměrná kniha. Zkrátka – Jizerské ticho bude jen jedno. Tohle je chabý pokus o jeho plagiát - názvem, tématem, stylem fotografií. Ale vypointovat povídku popisem nákupu čaje v cukrárně před hejnickým kostelem prostě nestačí. Za 370 Kč toho čtenář dostane hodně málo. Knihu jsem přečetl za hodinu ve vaně, pak jsem musel sáhnout po Janu Suchlovi, abych si spravil chuť. Ten lacině neláká na "neopakovatelnou atmosféru magické krajiny", ale píše o Jizerkách tak, jak je zná, jaké jsou a jak je cítí. O Nevrlého textech už vůbec nemluvě.