Náměstí Práce

Značně vágní obžaloba všeho a ničeho, bez jasných vyjádření, zapadá kamsi k Silážním jamám. Plná zbytečných slov a vět, vaty, která to celé má držet pohromadě a je to příliš znát. Chybí ostrá myšlenka. Po geniální sbírce Na Cvičišti se jedná o strmý pád. Poezie by měla být vybroušená, průzračná, ne utopená v balastu. Ve světle tohoto musím opravit své přísné mínění o Králově Situaci v kostce, která dělá totéž, ale daleko důsledněji.

Vynikající, zatím nejlepší kniha od Hradeckého, jakou jsem četl. A zároveň, troufám si říct, pro mě patrně i básnická kniha roku. Teď jen kterého? – V tiráži stojí 2025, ale reálně se myslím knížka objevila v knihkupectvích až v roce 2026 (tak je ostatně datována i zde). Tak možná obou. A proč ty superlativy? Inu, je tam ta Hradeckého vehemence, nekompromisnost, jazyková brilance, ostrost zoufalství, vidění i řezu. Výborné závěry i pointy i (jakési) refrény. To vše v nejkrystaličtější podobě, pokud jde o korpus jeho díla a světa. Ano, je to mj. bernhardovské, jak zde podotkl jeden čtenář níže, ale určitě ne otrocky. Tato poetická metoda a poloha je zde rozvinuta plodně a v plné, integrální návaznosti na Hradeckého předchozí díla, jeho způsob psaní, vnímání světa a (asi i) bytí.