Nájdem ten kľúč

Moderní parafráze Agathy Christie na švédský způsob. Naneštěstí to nefunguje. Julie Starková zkrátka není Hercule Poirot, byť se snaží, co jí síly stačí. Jenže současné kulisy a znalosti forenzních věd nepřejí detektivům, kteří své schopnosti staví na skutečnosti „že poznají, když někdo lže“. Nemluvě o komorní zápletce tvořené deseti protagonisty, která až příliš lpí na starosvětském jevištním dramatu. Zvraty najednou působí příliš divadelně a zcela se míjejí se všední realitou. Podobné postupy byly před sto lety běžným standardem, v dnešní době však působí, byť nechtěně, značně uměle. Je to bez překvapení, bez momentu šoku, který vás přinutí přehodnotit vše dosud řečené. Ne, že by se manželé Ahndorilovi nesnažili, jejich pokus však vyznívá naprázdno. Ovšem vzhledem k jejich populární sérii příběhů detektiva Joona Linna jde o sympatický návrat k podstatě detektivky pojednávající o spojitostech, namísto brutálního thrilleru postaveného na patologických vztazích a morbidních zločinech.

V knihe Až najdu klíč sledujeme súkromnú detektívku Juliu Starkovú, ktorá rieši záhadný prípad spojený s rodinnou firmou a tajomnou fotografiou. Ide o klasickú detektívku s uzavretou skupinou podozrivých. Postavy sú vykreslené dosť plytko, pričom hlavná hrdinka, Julia Starková, nie je veľmi charizmatická a snaží sa získať späť svojho exmanžela Sidneyho Mendelsona, ktorý jej v pátraní pomáha. Štýl písania je zo začiatku kostrbatý, čo sa postupne zlepší a kniha je plná dedukcie, pozorovania a rozhovorov s podozrivými. Napriek slabšej zápletke má séria potenciál a druhý diel môže priniesť viac odpovedí na otázky, ktoré zostali otvorené, najmä pokiaľ ide o hlavú postavu Juliu. Kniha by vás mohla zaujať, ak máte radi spletité a komplikované vzťahy medzi členmi rodiny, kde sa ukazuje, že nie každý je taký, aký sa na prvý pohľad zdá, ako aj zaujímavé prostredie sídla, ktoré prispelo k atmosfére uzavretosti, či izolácie. Za knižku ďakujem: Host Brno. Viac v recenzii.