Nádraží Perdido

Vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Neměl jsem se čeho chytit, žádný motiv mě nedokázal oslovit. Tohle mě vždycky nutí k přemýšlení o tom, kde se stala chyba, když u knížek s obecně vysokým hodnocením marně hledám důvod pětihvězdičkového nadšení ostatních. Vyprávění začíná obrázkem podrobné mapy města Nový Krobuzon – a mám-li být upřímný, na mě celý ten text působil jako urputná snaha autora co nejpodrobněji a nejúplněji tu úvodní mapu převést do slov (rozuměj: popsat každý kopec, každou ulici, každou stavbu). A potom ještě vymyslet a popsat co nejvíce podivných bytostí. Je to ostuda, ale víc jsem z knížky nevytěžil. Na druhou stranu: co by to bylo za život, kdyby se všem lidem líbily stejné věci?

Toto som cital este v case, ked som mal trpezlivost s rozsiahlymi epickymi hrubymi knihami. Naozaj moj problem dnes je ze asi nerozcitam uz ani Malazanske kroniky, ani Pisne ohne a ledu. Dobre ze bol aspon serial. A inak aj touto prvou knihou Bas-Lagu som skoncil a dalsie som uz (zatial) necital. Kazdopadne od prvych stran som mal pocit ze citam nieco vynimocne, A taky ze jooo. Neskutocne nove tvory ktore nanajdete nikde napriec literaturou. Mievillov styl je okuzlujuci sposobom, ze vas naozaj do toho divneho sveta vtiahne. Chce to sustredenie, a ked citas, tak to aj docitaj, nerozptyluj sa inymi knihami. Je to kniha vyzadujuca pozornost. Za to sa vam odmenou dostane neznamo.