Jizva

Opět famózní. Nebudu nijak spoilerovat, i když se mi moc chce! Přesně z těchto důvodů - dobrodružství, napětí, objevování neznámých krajin, tvorů a tajemství - jsme v mládí hltali verneovky. China Miéville mi tohle dokázal vrátit i po letech, navíc v umocněné formě moderního psaní. Musím zde znovu pochválit skvělý překlad Milana Žáčka. Miéville má široký rozsah - od biologie, chemie, zeměpisu, sociologie, po techniku, mechaniku a spousty vymyšlených výrazů navrch... zkrátka všechno to srozumitelně přeložit muselo být peklo. Konečně překladatel, který se nebojí jmen a názvů. Např. doktor Trhomuch či spisovatel Skočkotlap mě fakt pobavili. Ostatně i sama Bellis Chladnovína jako by měla vlastnosti předurčeny svým jménem... Opět tedy budu muset Miévillovu nálož imaginace ještě nějaký čas po přečtení vydýchávat. Nejvíce asi monstrózně epický závěr, při kterém vyvrcholily všechny mé do té doby neukojené představy, a paradoxně také prolog, který mě navábil na samotné čtení jako už dlouho nic.

Cítím se nádherně podvedený. Prý piráti, plovoucí město, mořské obludy, dobrodružství, tajemství. Nenechte se mýlit, jádrem je jedna studie proveditelnosti a dva doslova obludné MacGuffiny v jednom. A příběh uzamčený v kruhu, přitom nejenže neukončený, ale naopak naznačující mnoho různých možností... CITACE: "Pod reálností světa, ve vší jeho zdánlivé pevnosti, se nachází nestabilita, krize, která tlačí věci do změny z napětí, které v sobě mají. Věci, ať jsou jakékoliv, jsou neustále v krizi, vždy jsou nuceny stát se svým opakem. V dolování možností ale spatřila zásadní podkopání krizové teorie. Krize je zjevná v tendenci reality stávat se tím, čím není. Kdyby to, co je, a to, co není, mohlo koexistovat, samo napětí – krize v centru existence – by se muselo vyplýtvat. Kde se krizová energie v realitě stává tím, čím není, pokud to, co není, je přímo vedle toho, co je? Není to nic než neurčitá, pluralistní skutečnost." ...přitom to všechno do sebe zapadá. Tedy, samozřejmě tak nějak podivně. Dostáváme nášup teorií, proč jsou věci takové, jaké jsou, ale naroubovaných na ty dříve zmíněné v knize Nádraží Perdido, se kterými je zároveň polemizováno* a které doplňuje jedna Jizva (nechci víc spoilerovat). Objevujeme nové rasy, nové části světa Bas-Lagu, hned dvě fascinující města (přitom bych chtěl dostat víc toho prvního, podmořského, než toho "normálnějšího" plovoucího). Prokousáváme se plány, zvraty, zradami, boji, spiknutími, tajemstvím, válkami, technologiemi, překlady, objevy... Fascinující... Ne tak dechberoucí a plné prvotního překvapení jako u předchozí knihy, ale zato se soudržnějším dějem, uzavřenějšími propletenějšími linkami a uvěřitelnějšími zvraty. Nemluvě o tom, že lidštější (ve smyslu reálnější, ostatně některé postavy ani lidmi nejsou...) jsou i zapojené postavy a "mocnosti" – spolu s hlavní postavou si při čtení uvědomujete, že fandíte všem a zároveň nikomu (ať už třeba jen ze zvědavosti). * Tedy sám autor zpochybňuje vlastní vymyšlené teorie dalšími vlastními vymyšlenými teoriemi, ale drží se stále v jednom vlastním vymyšleném světě.