Nejedná se o žádný hlubší vhled do jeho života. Četla jsem hlavně, co mě zajímalo a přeskakovala některé informace, časem se vrátím... Jde tam cítit anglický humor, zajímavé myšlenky, jako herce jsem si ho vážila a oblíbila. Čtení není špatné, ale uvítala bych klasickou biografii AR

Těšila jsem se. Knihu jsem měla předobjednanou, takže jsem si docela počkala. Přečetla jsem s úctou. Tím hůř se mi říká, že si opravdu myslím, že tohle se nemělo vydat. Ne jen proto, že většina poznámek je natolik osobních, že běžnému čtenáři nic neřekne. Například kdy, kde a s kým byl AR na obědě a co měli dobrého. Jistě, jsou to DENÍKY! Jenže pak jsou pasáže, které jsou osobní úplně jinak, a podle mě je z nich zřejmé, že měl vcelku jasnou hranici, za kterou už nebyl ochotný se odhalovat lidem, kteří nebyli z jeho "smečky". Netuším, co by řekl, kdyby do vydání Deníků mohl mluvit (Alan Taylor zmiňuje, že neví, jestli by si to AR přál), ale pro mě je tato kniha psychicky oříšek. Na jednu stranu jsem hrozně ráda, že jsem si jako divák mohla připomenout jeho filmy s úžasným bonusem jeho poznámek a názorů. Na druhou stranu se cítím, jako bych otevřela dveře na obsazenou pánskou toaletu.