Mythos

Velmi jsem se na knihu těšila, i na slibované svěží podání Řeckých mýtů. V knize můžeme najít nejen nejznámější mýty, ale i ty méně známé, co je příjemné pozitivum. První čtvrtina knihy se mi velice líbila, pak se mi četlo stále hůře. Britský humor mám ráda, ale mám pocit, že v knize jako by docházel s každou další stránkou a ke konci jsem se už musela do čtení vysloveně nutit. Časem mi to přišlo jako nekonečná telenovela a už mě vůbec nezajímalo, kdo s kým co a jak. Řecké mýty znám a vím, jak to mají bohové mezi sebou propletené, ale možná tým současným jazykem to sklouzlo někam do béčkového romantického příběhu s trochou krve. Také mi vadilo příliš mnoho poznámek pod čarou, některé potřebné, mnohé jakoby navíc, celkově 65%.

Jak pestře je rozsáhlý autorův, jeho život, tak se dokonale soustředí na detaily v poslední době, na svou knižní tvorbu - řecké báje a pověsti. Ucelený komplex, odkrývá tajemství. Pohltí vás, fantazie minula, která ve své děsivosti dala návod jak to bylo s počátkem chaosu. Nebeská báň a daleké a stálé hvězdy spolu s přírodními živly byly pro fantazii a strach inspiraci k bájemství. Nadšení, že se už snad vyznám v těch Božích Bozích mě přeneslo přes zrůdnosti k poučení, že vše z tohoto vyprávění má svou jistou stopu i v dnešku. Hvězdy, souhvězdí, minerály, prvky, rostlinstvo, medikamenty, psychika a láska, vše je darem pojmenovaným z tamních časů na počest řeckých božstev budoucím pokolením. Citace:" Možná by se dal narcismus nejlépe definovat jako potřeba pohlížet na druhé jako na odrazové plochy, které nás uspokojují jedině tehdy, pokud se v nich odráží milující a obdivující obraz nás samotných. Když se podíváme do očí druhého, nechceme tam vidět, kým je on, ale jak v jeho očích vypadáme my sami. A může podle této definice vůbec někdo říct, že v sobě nikdy nepocítil ani špetku narcismu?" Superpočin, paráda.