Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe

Tato kniha mi pomohla pochopit a vcítit se do chování nejenom svého dítěte. Teprve když pochopíte PROČ, můžete přijít na to JAK. Teprve když pochopíte příčinu, můžete odstranit následek. Výborná kniha, kterou mohu jenom doporučit. A čtěte rychle, protože čas letí jako bláznivý... P.S: Na výchovu dětí ale bývají vždy dva, někdy i tři ... Bohužel nebo bohudík...?

Tato kniha slibuje návod na nové výchovné metody (v roce 2000), který prý fungují téměř okamžitě a na děti všech věkových skupin bez rozdílu. Osobně z ní mám dost rozporuplné pocity. V době vydání byla asi docela fajn, v dnešní době ale existují knihy, které dané téma zpracovávají o mnoho lépe. Celý text je hodně dlouhý, rozvláčný, plný omáčky, často se opakuje. Autor vypisuje co všechno je špatně, ale praktické rady, jak to udělat lépe, se v knize téměř nenachází. Myšlenka 5 zásad by se dala shrnout do postupu: požádat o něco dítě, vyslechnout jeho námitky, nabídnout odměnu, vydat příkaz, poslat na samotku a zamknout ho tam. Co se mi líbilo: + představuje koncept pozitivního rodičovství, jehož cílem je vychovat sebevědomé ale vstřícné děti (ne poslušné) + zdůrazňuje individuální přístup ke shopnostem, potřebám a stylu učení + rodiče by měli udržet kontrolu sami nad sebou a danou situací, neměli by se nechat emočně vyvést z míry + je proti násilí a trestům (i když důvody jsou úplně mimo) + křik nefunguje, pod vzdorem leží hněv, pod ním smutek a pod ním často strach + dělat chyby je v pořádku na obou stranách, ale je potřeba se omluvit nebo nést zodpovědnost + pokud dítě bije druhé, je to zodpovědnost rodiče + děti je potřeba vyslechnout, věnovat jim pozornost, uznat emoce S čím nesouhlasím: - cílem je ovládat děti, děti prý rodiči manipulují - tresty jsou nahrazeny odmětnou (prý se nestává, že by toho děti zneužívaly a jejich vnitřní motivace se snižovala), zároveň trestá odnětím lásky a pozornosti (zavřením dítěte na samotku) - naprosto chybí specifikace věku - žádné zdroje - dělá rozdíly mezi chlapci a děvčaty, přestože ve skutečnosti spíše popisuje různé jazyky lásky a osobnsti (teorie typů) - obsahuje spoustu paradoxů - popsaná komunikace je proti respektujicím metodám a nedává smysl (nebere ne jako odpověd, rozkazy schovává do dárkového balení, je proti vysvětlování, rodiče se nezapojují do činností) - rodič se prý NESMÍ ptát dětí, co chtějí, co potřebují, co si myslí nebo co chtějí - autor nerozumí pojmu důsledek a zaměňuje jej s trestem