Moudrost

Tentokrát jsem nemohl dát plný počet hvězdiček, které si ode mě obvykle vyslouží knihy pana doktora, a to z jednoho prostého důvodu. I přesto, že je to knížka útlá, je podle mého názoru zbytečně mnohomluvná. Moudrost je kategorie a osobnostní rys či vlastnost s nejasnými hranicemi (i když, jak je i v knize konstatováno, má každý člověk o ní jakousi představu, která se příliš neliší od představ ostatních lidí) a text je vlastně jakýmsi pokusem o jejich vymezení. Jedna teorie moudrosti střídá druhou a Koukolík se vlastně snaží vypreparovat nějaký společný základ. Na to by ovšem dle mého názoru úplně stačila několikastránková stať, které autor umí psát více než dobře. Nicméně i tak to byla opět kniha velmi podnětná a jejího přečtení určitě nelituji.

Není zase tolik knih, které by se zaobíraly tématem moudrosti jako takové. Tím cennější je ovšem příspěvek doktora Koukolíka k tomuto tématu, kde se k moudrosti staví – zejména – ze svého lékařského a vědeckého hlediska, načež ovšem neopomine zmínit ani jak moudrost vnímají obyčejní lidé, filosofové, apod. Pan doktor Koukolík zde také předkládá dvacet devět definic moudrosti, jak je pojaly konkrétní (psychologické, filosofické, sociologické a jiné) studie, kde případný zájemce nalezne další informace k tomuto tématu. Bohužel kniha trpí jistou upovídaností a roztahaností, kdy člověku často přijde, že by jí slušelo spíše nějaké konečné sesumírování. Osobně mě překvapila teorie, že moudrost lze dnes měřit, byť uznávám, že tento „problém“ je starý jako lidstvo samo. Již někteří antičtí filosofové považovali moudrost za jednu z ctností. Člověk buď tedy byl moudrý nebo nebyl, nic mezi tím. Na druhou stranu známe i údajný slavný citát delfské věštírny: „Moudrý je Sofoklés, moudřejší je Eurípidés, ale nejmoudřejší ze všech je Sókratés“. Inu čtěte, přemýšlejte a poznejte sami sebe.