Morový sloup

Jedna z nejslavnějších sbírek básní Jaroslava Seiferta, která byla pro svůj obsah ve své době u nás zakázaná, člověka pohladí po duši, ale též mu způsobí mrazení v zádech. Lyrická poezie napsaná volným veršem s notnou dávkou melancholie, smutku, rozjímání, vzpomínání na mládí a lásky, je jakýmsi rozloučením se Jaroslava Seiferta se životem a to i přesto, že žil ještě 14 let po jejím napsání. "Poesie jde s námi od počátku. Jako milování Jako hlad, jako mor, jako válka Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit."

Ja neviem co ma pritiahlo, asi to tak malo byt, ze sa mi do ruk akurat v tychto dnoch (koniec februara 2022) dostane do ruky tato knizocka. Ako obcas siaham po poezii, ale vynimocne. Popri tych spravach o vojne za nasou hranicou, chcel som dostat myslel niekam inam. Zla volba. Chvilami som mal slzy v ociach a nevedel som preco musim plakat. Ved ja nesposobujem zlo. Chvilami som mal s knihou chut vybehnut von a po muroch pisat basne z nej nech ich vsetci vidia. A chvilami som si nadaval ze som chuj, ze si radsej nezoberiem citat nejaku vtipnu lahucku literaturu. Prehryzal som sa basnami, uvedomujuc si, ze Seifert uz len rytmom svojich slov navodzuje taku silnu melancholiu a pocity zvlastneho ....neviem to vyjadrit, v tomto mieste som sa zastavil asi na 5 minut. Zislo sa to dokopy, v nebezpecnej kombinacii casu, udalosti a ako ostre zubky potkanov kusavych basni. Viem ze citat to inokedy, vnimal by som inak. Teraz zbytocne krvacam este viac. Davam si od basni prestavku, nadlho. Prituhuje, a ja chcem asi chvilu zit v nevedomosti.