Na Vánoce dlouhý noce

„Mám rád tolik lidí, že bych je mohl střídat jako hudebník nástroje; a ke každému bych našel, jak se aspoň domnívám, pravý odstín něhy. Nic nám nepomohou prošlapané poutní střevíce, otlačená kolena, jestliže jsme nemilovali, jako jiní zplna hrdla zpívají nebo pijí.“ Tato knížka je pro mě skutečným pokladem. Vrátila mě zpátky do dětství, kdy jsem se s několika příběhy otištěnými v knížce setkávala pravidelně na stránkách čítanek. Přenesla mě o několik století zpátky, do doby, kdy o Vánocích ještě nešlo tolik o konzum a pečení nebo uklízení, ale o mezilidské vztahy, vzájemnou blízkost a vnitřní pokoj a klid.