Morový sloup

Jedna z nejslavnějších sbírek básní Jaroslava Seiferta, která byla pro svůj obsah ve své době u nás zakázaná, člověka pohladí po duši, ale též mu způsobí mrazení v zádech. Lyrická poezie napsaná volným veršem s notnou dávkou melancholie, smutku, rozjímání, vzpomínání na mládí a lásky, je jakýmsi rozloučením se Jaroslava Seiferta se životem a to i přesto, že žil ještě 14 let po jejím napsání. "Poesie jde s námi od počátku. Jako milování Jako hlad, jako mor, jako válka Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit."

Oslava života v tváří tvář všem jeho hořkostem. V kontrastu se smrtelností a stářím vyniká vše krásné. Bohužel to nedokážu popsat lépe. Otevřeně se přiznávám, že ne všechny básně jsem plně pochopil. Rozhodně se k nim vrátím později. Morový sloup je má první zkušenost se Seifertem a rozhodně nebude poslední. Nádherné slovní obraty a životní moudrost. Velice inspirativní. Zachytit byť jen střípek života na kus papíru je velké umění. Jaroslav Seifert v tomto litém boji rozhodně obstál a jeho řádky tepají životem i dnes. Ze sbírky: "Každý z nás kráčí ke své propasti. Jsou dvě: hluboké nebe nad hlavou a hrob. Hrob je hlubší." Co je na světě krásnějšího než žena?