Mléko a med

Tato sbírka mi moc nesedla. Asi jsem měla trošku jiné očekávání. Časem se ke knize vrátím, třeba jí po čase ocením více.

(Rádoby)poesie instagramové generace. Facebooková moudra zabalená do často velmi krátkých veršovánek. Jako každý mladý člověk se Rupi Kaur hrozně moc zaobírá sebou. Její bolesti jsou bolestmi celého světa, tedy ona si to myslí. Chápu to, nebyl jsem jiný. Je velmi ženská, ale takovým tím moderním městským bio eko způsobem, nad kterým opravdové dámy zvednou obočí a mnozí muži raději rychle utíkají pryč. Ženy všeho světa spojte se, ciťte se krásné, radujte se, truchlete, splyňte se světem a lidmi a zároveň je veďte jako pochodně na cestě k budoucnosti, ... Jsem o jednu a půl generace jinde, takže to sice snesu a vlastně i chápu, ale nesouhlasím. Citlivě nesouhlasím. První oddíl o zraňování mi přišel nejsilnější. Nevěděl jsem, o jakou autorku jde, tak jsem si myslel, že je to nějaká týraná uprchlice z Pandžábu a píše o svých zkušenostech. A ejhle, ona to je spíš přecitlivělá městská panička z Kanady. Nechci to znevažovat. Koneckonců autor přece nemusí psát o sobě. Jde o výpověď, o sdělení. Ale považuji to trochu za podraz. Sílu to ale má. Pak kniha postupně slábne a rozmělňuje se. Ačkoliv vypadá jako dlouhá, je na jedno odpoledne. Hodně papíru je prázdného nebo jej zaplňují povedené ilustrace. V tom je Mléko a med silná. Rupi dokáže jednoduchým obrázkem text doprovodit, zesílit, podtrhnout, posunout, ... Také se mi líbily názvy "básní" na jejich konci. Občas se jim daří být takovým úderem kladívka, který význam textu pěkně podtrhne. Ale to je asi všechno, co opravdu chválím. Nevadí mi úspornost vyjadřování. Texty plynou hladce, Rupi není netalentovaná, jen byla při psaní Mléka a medu na svém blogu, kde tuším původně vycházel, hrozně zahleděná do sebe a mladá a naivní. A jako mnoho mladých lidí líná udělat něco pořádně, opravdu nad textem krvácet, dřít se s ním, makat. Psát umění, ne jen proklamace. Vím, o čem mluvím. Sám jsem nebyl jiný, když jsem v mládí psal poesii. Ale já měl dost sebereflexe, abych toho nechal a přenechal to těm, kteří opravdu mají co říct a jsou natolik talentovaní nebo autorsky ukáznění a tvrdě pracující, aby jejich texty za něco stály a nebyly jen stesky nepochopeného a zraněného mládí.