Dílko určené pro duše hodně vnímavé a poetické. Banální myšlenky kombinované s čmáraničkámi, to tady ještě opravdu nebylo. Rekordní doba přečtení pro mne, cynika. Zdoláno za 10 minut, čímž se vůbec nechlubím. Opravdu netuším, jak se toto mohlo vydat do světa, ale myšlenky všeobjímajícího lidství zřejmě rezonují v myslích mnoha intelektuálů, kteří jsou schopní najít i to, co není.

Od Rupi Kaur jsem četla už jednu její knihu a čtení mne bavilo, tak jsem chtěla zkusit i její další sbírku textů. A fakt jsem nečekala že mne to tolik semele. Kniha je rozdělena do několika úseků. Je pravda, že ten poslední mne tolik neoslovil. Ale přesto hodnotím plným počtem, protože to, co se mnou udělala první polovina knihy, to bylo něco neuvěřitelného. U většiny textů jsem měla pocit, jako by autorka mluvila přímo o mně. Jako by se mi nabourala do hlavy a četla moje myšlenky a pocity. Některé věci, které tu Rupi Kaur sdílí, jsem neprožila (zneužívání), ale to sdělení a a syrové pocity, které tu najdete, byly velmi siné. S řadou emocí, které tu Rupi Kaur zachycuje, se ale dost ztotožňuju. Zasáhlo mne to. A já měla pocit, že konečně nacházím ta správná slova, jak to pojmenovat. Asi se mi u žádné básnické sbírky nestalo to, že bych se s něčím tak moc vnitřně propojila. Tohle byl pro mne čtenářský zážitek. Hodnotím 5 hvězdami. Sice v tom závěru to ke mně nepromlouvalo tolik, jak hlavně ta první půlka knihy, ale je to něco, co ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Občas to zabolelo, jako by to na povrch rvalo různé rány a bolístky. Ale i tak mám pocit, že to je něco, co jsem si potřebovala přečíst.