Sága o Lundirovi

Jsem nadšená! Autor očividně ví, co dělá, a dělá to zatr dobře. Báječně promyšlený svět, který by si zasloužil o mnoho víc, než jen jednu ságu, i když více slouží pravděpodobně Kozákovým spolunadšencům v herním univerzu, atd. Ale asi mu napíšu a budu žebronit. Kolegyně ho prý trochu zná a je to dobrej týpek. Qurand je báječná míchanice fantasy světa s velkou inspirací v té naší matičce, vždyť se ale hned na začátku dozvíme, že vlastně nejsou od sebe až tak vzdálené. Sága je ságovitě ságovitá, přesně jak by měla být, s milionem aluzí, skutečně klobouk dolů. Líbilo se mi pojetí tamní mytologie, spoiler, kdy jejich Světlonoš je ten hodný, který s pomocí dalších padlých vyvedl obyvatelstvo Qurandu z područí boha šupáka. Ovšem ale zase jak z čího pohledu, že. Mapa je báječná, i kočce se na první dobrou zalíbila, když ji okamžitě zvalchovala, učinivše si z ní v nestřežené chvilce lůžko. Jediné, co mi chybělo byla směrová růžice (na tý prostě trvám, i když jsou směry jasné ;-)) a měřítko. Měla jsem o něm své představy, ale text mě přesvědčil, jak moc jsem se mýlila, ale to jsou jen drobnosti, které vyvažuje ten krutopřísnej ferda vlevo nahoře, co tam jakoby něčím hází, či co... :-DDD A ty ilustrace! Jsou prostě PŘE-KRÁ-SNÝ!!! Toho zajíce s mečem si asi nechám vykérovat. Doporučuju pro lepší orientaci přečíst nejdřív úvod, potom druhou půli knihy s vysvětlením, jakže to v tomhle světě vlastně chodí, a samotnou ságu až na konec, nebudete se pak tolik ztrácet, s čímž prý měli problém moji spolučtenáři. Ale fantasy- a ságo- čítateľ by se měl orientovat podle mě mrk frk. Zase hýřím přes míru vykřičníky, ale opravdu jsem z knížky, jak jsme postaru říkali, vypytlená a doporučuju kudy chodím. Je to kniha krásně zpracovaná nejen jako objekt, ale i "vnitřně". Zasloužená Magnesia litera.

Knížka má v podstatě tři části. První je uvedení fikčního světa Qurand. To je provedeno mistrovsky a má formu představení vědních oborů, které se zabývají historiografií, kulturologií a lingvistikou tamních státních útvarů. Qurand je pojat jako svět existující paralelně s naším, který je sice obtížně dosažitelný, ale je zkoumatelný a poznatelný. Konkrétní prostorové a technické upřesnění chybí, ale působí to, jako svět dosažitelný třeba přes něco jako hvězdnou bránu nebo něco podobného. Velmi pěkně je v této části popsána evoluce literálního žánru qurandská sága. Celé je to pojaté jako rozšířený prolog pro čtenáře, který nemusí být zběhlý ve faktografii a filologii Qurandu. Druhá část je samotná Sága o Qurandovi. Ta je opět velmi pěkná. Je to příběh o čtyřech generacích rodu Solpinar Vinari. Poslední je Lundir a přestože je sporné, že zrovna on je ten historicky nejvýznamnější, tak celá sága je shrnutí jeho vyprávění svému zapisovateli. Přes všechny popisované generace dlí v rodu obrovský talent pro stavitelství, ale i pro válečnictví a snad všichni mají tendenci k určitému uhranutí pro bitevní řež. Bohužel je tu ještě třetí část. To je encyklopedie reálií světa Qundar. Autor to myslel dobře. Chtěl v ohromující šíři představit svoje universum. Jenže v kontextu s tím, že z tohoto univerza máme představenu jen jednu ságu, navíc poměrně krátkou, tak celá encyklopedie vypadá samoúčelně a zbytečně. Měl by to být analog Silmarilionu. Jenže ten se opírá o Hobita, Pána prstenů a další menší díla. Tady se to opítá o jedno vyprávění a i když je Sága o Lundirovi povedená, tak je toho obsahu prostě málo. Tudíž třetí část vypadá jako sebestředná intelektuální exhibice autora, o čem všem by mohl psát, kdyby chtěl. Jasně, třetí část můžeme přelétnou očima a vyzobnout si jenom co nás zaujme. V tom případě by bylo možné hodnotit silnými čtyřmi hvězdičkami. Jenže pokud mám spravedlivě hodnotit, tak musím vzít do úvahy všechno a v tom případě musím jednu hvězdičku srazit. Bohužel, bohužel.