Nachová temnota

Severní den se mi moc líbil a tak jsem si nemohla nechat ujít ani pokračování, knihu až s tajemným názvem Nachová temnota. Tentokrát obal knihy nesvítí měděně, ale stříbrně a jelikož zbožňuji stříbro a fialovou barvu už samotná kniha se mi na první pohled moc zalíbila. Při jejím otevřením opět spatříte naprosto kouzelnou mapu, která nám knihu také uzavírá a připomene nám Nordtag - Severní den. Barvu papíru, styl písma, krátké kapitoly, srozumitelně psaný text, to už nyní u knihy také moc oceňuji a pan Ondřej Blaho to u mě vše splnil na výtečnou. Nejdříve se krátce seznámíme s tím co se odehrálo v předešlé knize Severní den a pak se začteme do dalšího napínavého příběhu, ve kterém se pro nás známé hlavní postavy vydávají na cestu a putují zpět na sever. Cestu jim zkříží nepřátelé, nečekané události, ale také tvorové ne zrovna všichni z masa a kostí nebo rozbouřený oceán..., ale také nebe není jejich cestě příliš nakloněno, protože se rázem ocitnou právě ve zmiňované nachové temnotě. Nebudu více prozrazovat, budu už jen definovat přesně - pokračování série Severní den se povedlo a obě knihy si řadím do dokonalých sci-fi knih. Moc se těším na třetí díl s názvem Architekt hněvu, kterého se už nemohu dočkat, ale ještě si na něj musím nějaký ten čas počkat. Ondřej Blaho prostě píše naprosto fantasticky a mimo jiné se mi moc líbí, jeho krásné poděkování na konci knihy: "Jsem vděčný za to, že mám život, jaký mám. Díky všemu a všem, kdo do něj patří."

Knihu jsem četl s lehkým odstupem po prvním díle, takže velmi oceňuji krátké shrnutí děje z předešlé knihy - klidně by to tak mohlo být u každého autora, co píše série! Druhý díl byl určitě méně popisný, než ten první. Se světem už jsme byli seznámeni a tak hurá do akce! Celou knihu se něco dělo a myslím, že jsem nedostal ani vteřinu na oddech. První díl vyžadoval trochu přemýšlení u pochopení světa, ale tady člověk nesměl ani na vteřinu vypnout. Všechny dějové linky byly nabušené akcí. Sice jsem dostal odpovědi na některé otázky, ale zase z příběhu vzešla hromada otázek nových. Autor hezky připravil půdu pro třetí díl, a jak jinak, samozřejmě skončil v tom nejlepším. Obecně mě v celé sérii baví krátké kapitoly. Vždy jsem byl přesvědčený, že krátké kapitoly až příliš fragmentují text, ale tady to s těmi čtyřmi dějovými liniemi funguje úplně parádně. Už se těším na závěrečný díl!