Geniální přítelkyně 1-4 BOX

Geniálně zachycená "psychopatie v praxi", ačkoli o to možná autorce vůbec nešlo. Narušených osobností je v příběhu více než zdrávo, sága bravurně ilustruje i to, jaký dopad má neutěšené prostředí a vztahy na rozvoj těchto poruch. Nechce se věřit, že by nešlo o autobiografické dílo. Autorka je velmi přesvědčivá. Čtivé a působivé, přesto seriálovou podobu hodnotím jako zdařilejší. Při čtení si nehezké věci umím představit o něco stravitelněji, než jak jsou zachyceny v seriálu, kterému přidávám body nejen kvůli hereckým výkonům, ale i díky excelentnímu hudebnímu doprovodu. Doporučuji obojí, knihy i seriál. Buďme rádi a doufejme, že časy zachycené v Geniální přítelkyni jsou již minulostí, alespoň v našem kulturním okruhu. Podobná díla dokáží připomenout, že navzdory oblíbenému stěžování na všechno možné se přece jen společenská situace nevyvíjí až tak špatně a hesla typu "dobře už bylo" jsou lichá. "Staré zlaté časy" jsou pouhou iluzí.

Styl Eleny Ferrante mě zaujal u její Temné dcery, proto jsem se velmi těšil na její opus magnum - román Geniální přítelkyně. Čtyřdílný epos je pojat jako lineární vyprávění osudů dvou nerozlučných kamarádek Lily a Leny od jejich dětství po stáří. Podstatnou kulisou jsou neutěšené reálie poválečné Neapole, nicméně jako červená nit se epicky rozmáchlým příběhem táhne pitvání vztahu dvou žen. V mnoha aspektech rozdílných, v mnohém se dají najít styčné body jejich povah. Psychologické profily těch dvou jsou pro mě hnacím motorem zájmu o tak rozsáhlou epopej. Autorka si všímá spousty dalších postav, zpočátku není snadné si zapamatovat, kdo je čí sestra nebo bratr. Řevnivost Leny s Lilou vychází především z Leniny věčné ukřivděnosti a pocitů méněcennosti. Žárlivost vůči Lile má vypálenou snad na čele, jen o tom sama neví a pochopitelně by to sama vehementně popřela. Vystupuje jako Salieri, Lila je talentovaným Mozartem. Elena (Lenu) vypráví a přitom tiše závidí své přítelkyni její ohromující ego, nezávislost, přímost. Děsí ji její výbuchy rozkolísané duše, díky své vstřícnosti je jí (snad jedinou) oporou. V jedné chvíli ji komentuje: "Orosil se mi z ní mozek." nebo o kus dále Lilina slova: "Lidé ztratí své kontury a beztvaře se rozpliznou." Dějové kotrmelce postupem času nabízejí lehce detektivní rámec, který bohužel nedojde naplnění. Podezřívám autorku, že si schválně nechala otevřená dvířka pro případný pátý díl. Poslouchal jsem jako audio knihu v empaticky bravurním podání Taťjany Medvecké. Slast pro uši, děkuji.