Město mrtvých II.

Věci nejsou, jak se zdají. Co bylo uvězněno, nesmí za žádnou cenu ven. Za žádnou. Postarej se o to. Zatím, co se první díl Města mrtvých v podstatě odehrává celý ve městě, což z něho činí takové v úvozovkách, „urban legendní“ dobrodružství, přesouvá se druhý příběh na řeku a do pusté divočiny stříhnuté kousky civilizace. John Francis Kovář řečený Smith si je stále méně jistý, že se opravdu soustředí na ty důležité věci. Co to jsou dvě ukradené lodě v porovnání s osudem paralelversa? Nic. Ale mohl ovlivnit peralelversum? Nemohl. Tak co má dělat, než řešit problémy ve svém dosahu? Jde o to, zda neopominul něco důležitého. Pan Žamboch však trochu opomenul a když už vlastně jsou hrdinové skoro na dosah hledané výpravy, z cela nepochopitelného důvodu je pošle zpět. Teprve na zpáteční cestě se začne něco dít, ale pro čtenáře už je pozdě, protože předepsaný počet stránek na jednu knihu se nezadržitelně blíží ke svému konci. Můžeme tak s jistotou konstatovat, že ani tento příběh není dokončený a opět se bude velmi špatně hodnotit. Malá ochutnávka: Zapadl do první hospody, odkud se nelinula hudba, potřeboval klid k přemýšlení. Barový pult vypadal jako hradba a vévodila mu velké mosazná pípa, kterou obsluhoval monstrózní tlouštík s červeným nosem velikosti hrušky. Co Johna zaujalo, byla plechová destička upevněná na pípě, na které bylo švabachem hrdě vyvedené známé slovo: Pilsner....... Vzhledem k tomu, že se vlastně podstatnou část tohoto, z kontextu vystřiženého příběhu, nic neděje a příběh je jen střední částí, která mohla býti celou knihou, dávám jen tři hvězdy. Opakuji, že Město mrtvých mohlo být krásnou Žambochovou knihou o počtu minimálně 400 stran. Proč jej takto rozkouskoval a použil v sérii JFK ví snad jen bůh a Jiří W. Procházka. CITÁT – Kdo nepřijde, toho uvážeme na provaz a potáhneme pět mil za lodí.

Druhy diel pana Zambocha o trosku slabsi, dokonca by som si to vedel predstavit aj ako jeden diel. V tejto casti John putuje do neskrotnej divociny, kde sa pokusa hladat ludi, ktori su zodpovedny za stratu dvoch lodi jeho spolocnosti. Velku cast pribehu tvori len cestovanie Smitha a jeho ludi, ktorych sem-tam prekvapi nejaka necakana nastraha pri sledovani pachatelov a potom sa necakane zacnu vracat spat. Zaujimave to poctate zacne byt az v poslednych stranach.