Měsíční tvář

Jeden z mála Jodových komiksů který mi až tolik nesednul. Toho bizáru, surealismu a odkazů na mystiku a duchovno bylo místy na můj vkus až moc a i když chápu co chtěl příběh sdělit, působilo to místy trochu jako když pejsek a kočička vaří dort. Na druhou stranu vyniká Měsíční tvář značnou nepředvídatelností i když tu klasické Jodovi trademarky samozřejmě rozeznatelné jsou. Co opět nezklamalo je Boucqova kresba. Nevím jak to ten bláznivý Chillan dělá, že k těm svým šíleným vizím vždy na několik let ukecá absolutní top třídu mezi umělci ale pokud sbíráte komiksy nejen kvůli příběhu ale i zpracování, tak u Jodorowského je to zkrátka instantní sázka na jistotu. Čtyři hvězdy, ale minimálně dvě jsou za kresbu.

Především, krezba bezva a v podtstatě klasická Jodorowka, akorát bez stěžejního prvku postupnýho duchovního sebeuvědomění hlavní postavy... takovej superhrdina bez originu, co by svýma dovednostma ale dobře zapadl do Marveláckýho univerza někam mezi X-meni:) Jenomže je to záživný asi jako Bible, takže rozhodně NEdoporučuju nikomu, kdo od Joda ještě nic nečetl! Za mě, jakožto jeho obdivovatele a sběratele nejslabší, těžce nelogická, nepřehledná jednohubka.