Medvědí tanec

Irenu Douskovou čtu ráda, s porozuměním až souzněním. U Medvědího tance jsem pociťovala navíc hluboký obdiv. Tak pravdivě a lidsky působící čtení! O nesnesitelném, těžce nemocném člověku, jehož názory a skutky nejsou lidé ochotni tolerovat, natož chápat. Jeho dílo je uráží nebo jím pohrdají. Těch pár přátel, kteří ho ještě mají rádi, musí také leccos překousnout; snad i oni, ale čtenář určitě, pochopí nakonec mnohé. Geniální mozek, nesvázaný konvencemi, natož přijetím toho, „co se má“, schopný dělat si legraci ze všeho; osamělý, toužící se omluvit aspoň někomu z těch, jimž ublížil. Smutné i vtipné, netradičně psané, čtivé, skvělé.

Irena Dousková píše se sympatickým humorem, chytře, její styl psaní mám prostě ráda. Nečekejte nějaký souvislejší portrét Jaroslava Haška, ani nějaký souvislejší děj, knížka je jen jakýmsi rychlým letem nad Lipnicí v posledním Haškově roce života, jen jakýmsi sledem situací, scének, či dobových článků a jedné povedené šibřinkové hry. Takové narychlo nahozené skici „Jaroslávčika“ a lidiček, kteří se motají okolo něj. Velké plus za haškovské fabulace. Vtipné, sarkastické, nejednoznačné, asi jako býval Hašek sám. Vlastně je to nakonec docela povedený portrét… Zprvu čtyři hvězdy zvyšuji po přečtení poslední třetiny na plné hodnocení (90 %). „No tak vidíš, Huberte, radši si tu třísku vopravdu schovej, a nezapomeň k ní připsat, že je ze židle, na který sedával světově proslulej spisovatel Jaroslav Hašek, autor slavnýho vojáka Švejka. Ale musíš bejt trpělivej a počkat, až umřu, protože zatím s ní ještě velký štěstí neuděláš. Kdyby se teďka nějakej pražskej kritik dozvěděl, že ji máš, tak přijede, naslibuje ti hory doly, vyláká ji na tobě a vrazí ti ji do voka.“ * „Ale stejně s tím Vilémem nebo snad s Máchou cítí nějakou spřízněnost, ať se sám sobě posmívá sebevíc. A v tom to možná je, v tom je ten kumšt. Napsat něco tak, aby to bylo jedinečné, aby se to ničemu jinému nepodobalo, a přitom aby měl každej druhej pocit, že je to o něm. Že se ho to týká. Nežárlí na Máchu, vůbec ne. Má ho rád. Nebyl to žádnej medoser, i když by to z něj rádi udělali. Ani ten Myslbek se moc nevyznamenal. Sice se neví, jak Mácha vypadal, ale to ho neomlouvá. Ten petřínskej je hroznej jeliman.“