V bílém plášti

Povídky jsou zvláštní literární útvar - autor si na sdělení musí vystačit s minimem prostoru. A to se tady povedlo u všech šesti povídek. Ano, jsou depresivní (a co by člověk od tématu z lékařského prostředí taky čekal, že), ale zasáhnou. Pokud čekáte klišé téma - doktor, který si poradí v každé situaci s každým zdravotním problémem, tak po knížce ani nesahejte. Pokud čekáte povídky s kulisami čekáren a doktorských ordinací, kde primárně nejde o lékařské diagnozy, ale o témata stárnutí, umírání, krize středního věku nebo vztahů, jste na správné adrese. Koneckonců, doktoři a sestřičky jsou taky jenom lidi :-)

Mám ráda povídky, krátké příběhy, jednoduchý děj, pointa. Šest povídek, šest autorů. Číslo 6 v numerologii značí představu a přijetí. Tak tedy šest českých spisovatelů sladilo své představy a způsobem sobě vlastním nám nabídlo svůj pohled na svět v bílém plášti. STŘEDOVĚK pomalu z našich ordinací mizí, a přípravné rituály před vyšetřením holt přežívají věky. Díky evoluci k tomu již nepotřebujeme dutého kravského rohu. ANDĚL MILOSRDENSTVÍ může potkat každého z nás a nad KRMÍTKEM pochopíme krutou pravdu, zlehčenou přijetím. O Vánocích se dějí zázraky a proto i JEŽÍŠEK MÁ TAKÉ ZUBY. A bílá KOPRETINA se žlutě svítícím středem můj pohled nekompromisně rozostřila. Tak takhle vypadá stáří. Chci DO DŮCHODU. Podtrženo sečteno: lékař - pacient, dvě polarity a přesto tolik společného. Tolerance - odpuštění. P.S: Nejtěžší je odpustit sám sobě. Říká se tomu svědomí....