Já zkrátka miluju slovní hříčky, takže tohle byla komedie jako stvořená pro mě. Rozhodně doporučuji si přečíst i doslov (nebo jak je to pojmenované...) od Hilského o této hře, ještě to zesílilo můj pozitivní zážitek. Vážně ráda bych na tuhle hru zašla do divadla, protože si myslím, že zážitek by byl ještě značně silnější... Neodpustím si kratičkou ukázku... ARMANDO: Co mi dokážeš? SMÍTKO: Že jsem srdnatý, dokud mi tluče srdce. A taky tohle: vaše láska vám jde od srdce, a přitom vám leží na srdci tak, že byste nepřenes přes srdce, kdyby vás občas nechytla za srdce, protože, ruku na srdce, máte ji ze srdce rád.

Marná lásky snaha. Tolik lidí tuhle hru slyšelo, a přitom tak málo ví o čem skutečně je. jen tak mimo řeč, je to jedna ze tří Shakespearových her u kterých nevíme její literární původ, spolu se Snem... a Bouří. Tady není děj ani tak moc důležitý. Vlastně není vůbec důležitý. Podstatné je, čím Shakespeare ten příběh okořenil. Že v téhle hře je asi největší hustota slovních hříček na centimetr čtverečný. A nejsou to jenom slovní hříčky, ale i Shakespearovo umění karikatury, když si utahuje ze všech mužských postav, co tady jsou. Když se vysmívá zamilovaným španělským pánům, aby nám dokázal, že láska si vás najde všude, nebo celý příběh venkovana Kotrby a jeho namlouvání si Žakenety. Nejvíc to myslím vystihuje prof. Martin Hilský: "Tahle hra připomene největší Mozartovy konverzační komedie." "Tak se z lásky staňte mou polovinou." "Být polovinou svého ctitele? Takže tele?" "Půlíte slova?" "Vy je chcete celé? Když od ctitele je tele půl, tak celý ctitel mohl by být vůl." "Ve jménu světla světlo světlem vraždit a navždy bloudit dlouhou tmou."