Malé lodě

Velmi pěkně vypravená sbírka jednoho z mých nejoblíbenějších našich básníků. Vydání v nakladatelství Baobab jako by chtělo naznačovat, že jde o poezii pro děti, ale to v reálu sugeruje pouze jedna z rovin pohledu na – podotkněme, že pozoruhodné – ilustrace Anny Neumann a pak pár básní, reflektujících dětský pohled na svět jakýmsi „dětským“ výrazivem. Jinak se ovšem v převážné většina jedná o klasické borkovcovské básnické texty, které ty, kdo znají autorovu poetiku, postupy, motivy a vývoj, prakticky ničím nepřekvapí. Dokonce ani mořské a italské náměty nejsou v jeho tvorbě ničím novým. Nemyslím to nezbytně jako výtku – kdo má autorovo básnění rád (tak jako já), bude spokojen. Jde o sbírku sugestivní a (jakkoli to vyzní paradoxně) nápaditou, tak jak je to autorovi vlastní. Jen se zde nepoodkryje tvář nějakého nového, zas o fous staršího, vyzrálejšího, kamsi dál či jinam vyvinutého Borkovce. Není to zklamání, leč ani bezvýhradné nadšení. Starý atlas Mořský krabe, záhybů plný! Štítovče – ty, co zdržuješ čluny! Platýsi, který bělostí záříš! Kněžíku kanáří! Bázlivý tuňáku v houfu! Makrelo v průzračných vodách! Mečoune, který si troufáš! Mníkovče, podmořský drozde! Vy nevlídní úhoři mořští! Muréno, jejíž hřbet hoří! Jesetere, tak proslulý! Okoune, nesmírně rychlý! Znamenitým a originálním způsobem je řešen obsah, který zahrnuje i jakési stručné a hutné bodové „charakteristiky obsahu“ jednotlivých básní, jako by se jednalo o kapitoly kupř. v historické monografii tradičního střihu. Jen škoda, že se tímto vtipným a rafinovaným krokem odhalila drobná formální vada, a sice že básně Delta (reálně na s. 56) a Pláž v zimě (reálně na s. 64) jsou v obsahu prohozeny (snad autor do poslední chvíle váhal, kam kterou z nich zařadí). PS: Zajímalo by mě, jakouže to nejlepší báseň o písku napsala Daisy Mrázková. Cikády Zpěv cikád není žádný zpěv: je to řev, hukot, hřmění. Plechový vozík s kamením rachotí po kamení. Cikády burácejí – víš ty co? Pojď hledat slovo pro ten rámus! Japonský básník kdysi napsal: sbor cikád zurčí na jasanu. Cikády zurčí, crčí? Pláčou snad? Drnčí jak liják? Hromují? V piniích padá vodopád – tak to zní. Přesně tak to zní.