Macanudo 3

Třetí díl Macanuda mě přesvědčil, že autor bude spíš zasněný poeta, než řemeslný vtipálek. Takže koho užije na situační komiku, nějaký ten sarkasmus, případně ostřejší pointu, ten by se měl sérii vyhnout obloukem. Ovšem je-li ve vás kus citlivého melancholika či přímo romantika, právě jste narazili na zlatou žílu duševního pohlazení. Riccardo Liniers je bezesporu úžasným výtvarníkem, jen se s ním zkrátka maličko rozcházím ve smyslu pro humor. Některé jeho kousky jsou absolutně dokonalé, ale s každým dalším albem bohužel zjišťuji, že většinu prostoru zabírají čistě náladové výjevy. Má to svoje kouzlo, ovšem cynikovi, jako jsem já, se něčím takovým nezavděčíte. Můj postoj bezvadně ilustruje cyklus stripů nazvaný „Skutečná Liniersova dobrodružství“, kdy mě první kousky okouzlily podobně jako bublinky v šampaňském, později ale nápaditá chuť vymizela a já najednou zjistil, že celý ten humbuk kolem je vlastně docela nuda. Stále však doufám ve zlepšení, tak uvidíme, co přinese další kniha.

Není to kniha vtipů na velké zasmání, ale mnohdy jde o autorovu prezentaci životních postojů (zvláště v podání Jindřišky) a ukázání krás všedního života. To však neznamená, že zde nejsou stripy, které jsou úsměvné, např. u příhod Lorenza a Terezky jsem se hodně bavil - ale asi je to hodně individuální, protože Lorenza a Terezku jsem ukázal manželce a ta se nesmála:).