Macanudo 1

Parádní záležitost a skutečné překvapení roku 2011. Stripy Ricarda Linierse jsou plné křehké osamělosti v často nekompromisním koloběhu velkoměstského života, což je mi poměrně blízké, když se přitom příliš neradikalizuje. Autor nehraje na strunu stylizované vulgarity nebo intelektuálního humoru, spíš nenuceně rozesměje všechny, kteří jsou ne vždy šťastni z toho, že jsou členy stáda. To ještě podtrhuje osobitá kresba, která svým naivním vyzněním naprosto dokonale koresponduje s poetikou textů. Není to žádná třeskutá legrace ani prvoplánová komika, přičemž často nejvíc rozebere skvěle zachycená absurdita toho, co zoveme civilizací. Velkou výhodou je, že díky svému zaměření bude Macanudo vždycky aktuální. Rozhodně titul, ke kterému se ještě rád vrátím. Na snové skřítky, potrhlé tučňáky, kocoura Felliniho či holčičku Jindřišku prostě zapomenout nelze. A náladu zvednou vždycky. Rovnou tedy přiznávám, že plný počet v hodnocení je především z nadšeného objevení něčeho nového.

Parádní záležitost a skutečné překvapení roku 2011. Stripy Ricarda Linierse jsou plné křehké osamělosti v často nekompromisním koloběhu velkoměstského života, což je mi poměrně blízké, když se přitom příliš neradikalizuje. Autor nehraje na strunu stylizované vulgarity nebo intelektuálního humoru, spíš nenuceně rozesměje všechny, kteří jsou ne vždy šťastni z toho, že jsou členy stáda. To ještě podtrhuje osobitá kresba, která svým naivním vyzněním naprosto dokonale koresponduje s poetikou textů. Není to žádná třeskutá legrace ani prvoplánová komika, přičemž často nejvíc rozebere skvěle zachycená absurdita toho, co zoveme civilizací. Velkou výhodou je, že díky svému zaměření bude Macanudo vždycky aktuální. Rozhodně titul, ke kterému se ještě rád vrátím. Na snové skřítky, potrhlé tučňáky, kocoura Felliniho či holčičku Jindřišku prostě zapomenout nelze. A náladu zvednou vždycky. Rovnou tedy přiznávám, že plný počet v hodnocení je především z nadšeného objevení něčeho nového.

Krasne skoro nezname stripy. Plne zvlastnej poetiky. Macanudo nie je znamy ako Garfield, Peanuts, Dilibert alebo Red Meat, ale svojou jemnou linkou ako by bol skor basnik filozof. Nijaky drsny sarkazmus ale taka ticha pokojna melancholia. (Ech, zistujem ze mi slabnu oci :)