Lujza a Lotka

Nevím, jak se mi to stalo, ale úplně jsem zapomněla na to, že jsem tuhle knihu loni četla v českém překladu, a nějak jsem měla chuť se do tohoto příběhu pustit. Sáhla jsem tentokrát po audioknize. Během poslechu jsem si pak vzpomněla, že to vlastně v tom českém překladu znám - viz můj dřívější koment z 23.4.2023. Ale nevadí, příběh jsem si užila i tak. A vlastně jsem si připomněla, jak moc příjemný tenhle příběh je, ač řeší místy nelehká témata. A i když už je to příběh staršího data, má pořád co říct i v dnešní době, protože obsahuje témat, která jsou i v dnešní době aktuální (odloučení od rodičů, nekompletní rodina, rodinné vztahy). Tohle mne bavilo i jako poslech a určitě doporučuju.

Luisu a Lottku jsem četla kdysi v dávnověku v originále, když jsem ještě uměla aspoň trochu obstojně německy. Ale jelikož mé znalosti němčiny skončily v propadlišti mého zapomnění, sáhla jsem tentokrát po českém překladu. A bylo to moc fajn. O tomto příběhu jsem se prvně dozvěděla po shlédnutí mého oblíbeného filmu Past na rodiče, který je natočený na motivy právě této knihy. Je jasné, že mne zajímal originál. A ten je ve výsledku moc fajn. Je to velmi čtivé, příjemné a zábavné čtení, které v sobě svým způsobem odráží realitu řady rodin - odloučení od rodičů a vyrovnávání se s tím. Ale jelikož je tohle dětská, pohádková kniha, má to pozitivní nádech. Hlavní hrdinky jsou hodně milé a sympatické postavy - hlavně ale pěkné šibalky, kterým se ale nemůže člověk divit, že vymyslely takový plán, jaký vymyslely. A čtenář jim prostě fandí. Za sebe určitě mohu doporučit - vůbec nevadí, že to je příběh již staršího data.