Emil a tri dvojčatá

Odfláknutá recenzia aneb, jak si zjednodušiť písanie citátmi :) ---Za chvíli přišel na jeviště zase ten naparáděný pán. Pokládá prý za zvláštní potěšení, že smí obecenstvu ohlásit herce a zpěváka, který vystupoval ve všech velkých kabaretech země a všude byl zahrnován bouřlivou pochvalou. „To jsem zvědav!“ prohlásil kapitán Schmauch. „Že by se někdo, kdo měl takový úspěch, harcoval zrovna do Korlsbüttelu?“ Čekali tedy, až se opona znovu zvedne. Když se tak stalo a objevil se slavný umělec, ulevil si Emil docela nahlas: „Ach, ty chudáku!“ Velký umělec nebyl totiž nikdo jiný než konferenciér. Jenomže byl v cylindru, měl vycházkovou hůl a monokl. „Zde jsem!“ uvedl se. „Nejprve vám přednesu něco vážnějšího: šanson nazvaný ‚Takový je život‘. Božku, hrábni do toho!“ (Božek byl pianista. A „hrábni do toho“ se týkalo klavíru.)“ Když dozpíval, řekla babička: „Vystupoval-li tenhle plácal ve velkých kabaretech, jsem já císařovna ‚Alžběta.“--- Kästner šiel aj v pokračovaní Emila takpovediac v šablóne, čo fungovala v detektívoch. Zase sa starí kamaráti dajú dokopy, tentoraz v prímorskom letovisku cez prázdniny. Znova budú riešiť jednu no... neprávosť. Nič zdĺhavé zložité či prekombinované. Skrátka pomerne vtipným štýlom napísané prázdninové dobrodrúžo. Aj s malými analýzami detskej duše a dozrievaní. ---Korlsbüttel nejsou žádné velké lázně. Před deseti lety neměl Korlsbüttel ještě ani nádraží. Vystupovalo se v malém hnízdě na trati Lübeck – Stralsund, které se, jestli se nemýlím, jmenovalo Stubenhagen. Tam čekával, měl-li člověk štěstí, nějaký staromódní kočár s těžkým mecklenburským valachem, který lázeňské hosty loudavě odvezl do Korlsbüttelu po rozjezděných písčitých cestách. Napravo i nalevo se prostíralo vřesoviště. Jalovcové keře stály jako zelení pidimužíci mezi staletými duby a buky. Chvílemi přeběhl tišinou hlouček srnek. Z milířů postavených na lesních loukách stoupal štiplavý modrý kouř do letního vzduchu. Bylo to jako v Grimmových pohádkách. Dnes je to jiné. Dnes jedete bez přesedání až do Korlsbüttelu, vykročíte velkopansky z nádraží, svěříte kufr nosiči, za tři minuty jste v hotelu a za deset minut u moře. Dřív to myslím bylo krásnější. Dostat se k moři bylo tehdy spojeno s obtížemi. Nepodceňujte obtíže, jež se nějakému cíli stavějí do cesty! Mají v sobě mnoho dobrého.---